středa 30. září 2015

OBAVY PŘEKONÁNY...

a já pokračuji v mýdlovém tvoření.
Osmělila jsem se nejprve tvořením mýdel z hotové mýdlové hmoty

zde,

teprve potom nakoupila potřebné suroviny a potřeby pro výrobu mýdel zastudena.
Překonávala jsem strach z chemických procesů v domácím prostředí a jednu sobotu dozrál čas vše vyzkoušet.
Sice mi to trvalo, ale jinak to nešlo :o).
Přeci jenom jsem hodně opatrná a tak jsem se se vším nastěhovala ven na pergolu, kde máme plynový gril s přídavným hořákem.
Tam jsem si vytvořila laboratoř, vše pečlivě odvážila, připravila, nasadila rukavice a dle receptury "mýdlařila".

A podařilo se.


Mé první mýdlo.
S měsíčkem lékařským.
Moc se mi líbí, jak jsou vidět ty kousky kvítků. 
Nejsou tvarem dokonalé, nejsou rovné, nejsou jedno jako druhé,
ale právě to mne tolik baví.
 Ta rozdílnost jako v každém ručním tvoření.





Napoprvé jsem použila formu na biskupský chlebíček, vystlala pečícím papírem a dle pokynů nechala vzniklou hmotu 24 h odpočívat.
Po uplynutí času jsem vyndala ztuhlou hmotu a nakrájela kousky (normálně nožem), které jsem přendala na plech s pečícím papírem (má být na roštu, ale to jsem zatím nevychytala) a nechala přes 4 týdny zrát.

Zkontrolovala jsem lakmusovým papírkem pH,
má hodnotu  asi 8 - 9 pH.


 Vše v pořádku,může být 7-9 pH jak jsem si zjistila v pokynech, tak jsem mohla mýdla zabalit, 
označit a připravit k darování.
Samozřejmě, že nejdříve vyzkouším osobně !

Zvolila jsem jednoduché bílé papírové sáčky, které jsem popsala.
Na třech kusech jsem zkusila označení proužkem papírku, na rubu spojený lepíkem a převázala mýdlo stužkou.

Snažila jsem se, aby vše i barevně ladilo s mýdlem.
Dospěla jsem k poznatku, že v nejbližší době budu obcházet papírnictví v každém větším městě a budu shánět sáčky, přírodní papíry, celofán, motouzky, zajímavá razítka, protože mne to začalo nesmírně bavit. 



Již mám další návody a recepty na mýdla, moc se těším na další 
"mýdlaření" a vůbec nechápu čeho jsem se tolik obávala.

Jenže tak to má být, ke všemu má dozrát čas a přijít správné rozhodnutí v pravou chvíli.

A to jsem učinila když jsem se rozhodla pro svá 

D o m á c í   m ý d l a


Mám takovou radost...
 

úterý 29. září 2015

MÁLEM JSEM ZAPOMNĚLA...

zdokumentovat mou výrobu úžasného džemíku dle receptu od

 Martinky - Moji šťastní andělé,

který mne zaujal a vzhledem k velkému množství cuket na zahradě jsem ho také vyzkoušela.



 
 V receptu je použit citron, já namíchala s limetkou.
V receptu pektin, ten nemaje, přidala jsem kyselinu citronovou.
Cuketa dělá vlastně jenom tu masu, jinak je bez chuti, ale tu dokonale tvoří zázvor a citron.

Nechutnala jsem tu Martinky, ale tahle minivárka - byly jen dvě skleničky, je naprosto úžasná.
Když jsem dala zbyteček do misky ochutnat manželovi, pomlaskával jazykem a tvářil se docela blaženě :o).
Měla jsem v plánu uvařit ještě jednu várku, ale nějak jsem opomněla a cukety došly. Zřejmě už v nadcházejícím chladnu příliš nedorostou a poslední jsem spotřebovala v neděli na cuketové zelí.
Nevadí, bude pamatováno v příštím roce, že cuketového džemu tohoto typu musím navařit víc. Vypadá to, že se po něm jen zapráší.

A tak to má být, kvůli tomu to přece všechno zavařujeme, že ?




PONDĚLNÍ SVÁTEK...

jsme využili k výletu.
Naložili jsme naše kamarády, kteří nikdy turistický výlet neodmítnou a rozjeli se do nedalekého Hamru na Jezeře.


- v dálce Ještěd, vlevo písečná pláž -


________________________________________
V 16.století byl založen Hamerský rybník (správně Hamerské jezero) o rozloze 57 ha a koncem 19. století se stal i díky okolním borovým lesům oblíbeným cílem rekreace. Na jeho březích byly vybudovány písečné pláže. Vily zde vystavěli nejen původní němečtí obyvatelé a sídlo zde měl i český prezident v tzv. Vládní vile, která u jezera po celkové rekonstrukci stojí dodnes. 
V roce 1782 byla instalována sochařem Antonínem Maxou (rodákem z Hamru na Jezeře) socha sv. Jana Nepomuckého. Tato kulturní památka se zachovala se dodnes, neboť byla v roce 2009 obcí Hamr na Jezeře celkově obnovena a zrestaurována stejně jako další kulturní památka "Sousoší Piety", které stojí v nově založeném parku na náměstí v tzv. "Dvořákových katalpových sadech", založených v roce 2011. Stejně byla v roce 2008 zrestaurována obcí Hamr na Jezeře další kulturní památka "Kaple sv. Panny Marie - pomocnice křesťanů" z roku 1832, která stojí na Křížovém vrchu nad obcí a je vysvěcena sv. Barboře - patronce všech horníků.
Okolí bylo poškozeno po roce 1945 těžbou uranu. Z rybníka se kvůli těžbě ztrácela voda, v okolí vyrostly těžební stavby, rekreační zařízení začala chátrat, po roce 1968 až sem zasahovalo sovětské vojenské pásmo. V obci je stále funkční stanice Báňské záchranné služby – Hamr. Těžba uranu byla v okolí obce zcela ukončena. Všechny objekty po těžbě byly a jsou postupně zasanovány a zrekultivovány. Hamr na Jezeře se tak vrací ke svému původnímu určení, k rekreaci a turistice.
Pro likvidaci nadzemních částí hlubinného uranového dolu Hamr 1, kde se uran těžil v letech 1971 až 2001, byla získána dotace Evropské unie. Kontaminovaná věž s důlním výtahem bude zlikvidována do roku 2015. Na jejím místě bude vybudován památník na trase naučné stezky. Dne 25. 8. 2015 byla srovnána se zemí stavba důlní věže a bude zde vybudován památník věnovaný těžbě uranu v České republice.

Rekreační centrum - lázeňská obec

Na pláži Hamerského jezera se v roce 1952 natáčel známý český film "Dovolená s Andělem" s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli.
Po roce 1990 došlo k útlumu těžby a znovu napuštěné Hamerské Jezero - historicky Bad Hammer am See (správný oficiální schválený název pro vodní dílo) i s okolím se vrací k roli oblíbeného rekreačního areálu. Po obou stranách Hamerského rybníka stojí řady chatových kolonií a byl obnoven provoz koupaliště. Hamerské jezero je přírodním koupalištěm s jednou z nejkrásnějších pláží v ČR dlouhou téměř 400 metrů. V prostoru pláže se nalézá atraktivní lanový park v korunách stromů, obří vzduchová trampolína, dětský FITNESS koutek, půjčovna lodí a šlapadel, minigolf a stánky s občerstvením. V roce 2013 je zde otevírána pláž pro nudisty a v roce 2012 byly otevřeny jako jediné v ČR i oddělené pláže pro psy.

Autokemp Hamr

V roce 1990 zde bylo Veřejné tábořiště a chatová osada Hamr. Provozovatel byl MNV.. Tehdy s oddůvodněním vypuštění Hamerského jezera zde byla rekreace pozastavena. Nyní je název rekreačního střediska Autokemp Hamr na Jezeře, které provozuje Obec Hamr na Jezeře společně s koupalištěm a písečnou pláží od roku 2007, kdy obec soudní cestou získal zpět svůj majetek. Autokemp Hamr na Jezeře je od roku 2009 každoročně hodnocen mezi TOP 25 nejlepšími kempy v ČR v každoročně je mezi prvními třemi provozovanými kempy v Libereckém kraji.

___________________________________
                                                                                                      zdroj: Wikipedie


Počasí již od rána zvalo svým slunečným pohledem ke šlapání v přírodě.
Svačinu a nápoje sebou, v lese o hospůdku nezavadíš - tak toto pravidlo již samozřejmě známe a naše batůžky skrývaly jen samé dobroty.
Při neustálém povídání se občas zadařilo najít někomu i houby, já spíš sbírala šišky a zajímavé větvičky :o).

- fotím ráda cesty -

Jenže při tom nekonečném povídání a vyprávění se nám podařilo ztratit turistickou značku - i to se občas stane. Tolik očí a nevidí.
Vytáhli jsme mapu, jenže jak jsme s mužem zjistili, máme už také pěknou starobu, z roku 1999 a ono se vše i v terénu změnilo, co se značkování týká.
Tato trasa, která je místní, v mapě vůbec nebyla.
Věděli jsme, že v těchto místech zabloudit nemůžeme.
Nejhorší je v lese, když se před vámi objeví rozcestí
- vlevo, vpravo, rovně ? Kudy, kudy se vydat. Vše jsme brali samozřejmě s humorem, jinak to ani neumíme, takže jsme se i v této situaci docela nachechtali. Můj muž s klidem hledal houby, zatímco já vyhledávala mapu v telefonu, pak zahlédl jelena, to jsme se s Jitkou trochu vyděsily, ale rychle jsme se ujednotili v názoru a šli vpravo. 
Za krátký čas jsme opět došli na značenou cestu a během chvíle jsme již byli v cíli naší cesty, zpátky u výchozího bodu na hrázi jezera.



  Byla to naprostá POHODA...


 


pondělí 28. září 2015

BALÍČEK Z KNIHKUPECTVÍ...

mi dovezl pošťák v týdnu.
Začínám si dělat zásoby knih na nadcházející podzim a zimu, kdy zajisté budu mít daleko víc času na čtení. Však už si po všem tom letošním zavařování  potřebuji odpočinout a při četbě to půjde obzvláště dobře.
Mám hodně oblíbených spisovatelů, u kterých si hlídám novinky, ale málem mi jedna "utekla".
 Díky  Míše, které o této knize psala na svém blogu jsem rychle zareagovala a už ji mám doma.

Patricia Cornwellová je známá americká spisovatelka, která se zaměřuje na kriminální thrillery a v jejíž románech vystupuje soudní patoložka Kay Scarpettová jako hlavní hrdinka. 
V pátrání jsou využívány forenzní vyšetřovací metody.

Česky již vyšlo 20 titulů a nyní novinka KRVAVÁ MLHA.


- tyto všechny mám ve své knihovně -



Dalším mým oblíbeným spisovatelem je Jeffery Deaver.
Bohužel všechny jeho knihy nevlastním, je jich opravdu hodně.
Velmi známé jsou série s hlavním hrdinou Lincolnem Rhymem, kvadruplegickým kriminalistou a začínající policistkou Amélií Sachsovou
(jistě znáte filmy Sběratel kostí, Tanečník).
A tak jsem si objednala rovnou knihy dvě - SBĚRATEL KŮŽÍ A NEKLID




Nejdříve však musím dočíst knihy vypůjčené a pak se vrhnu na nové.
Jsem ale přesvědčena, že tímto výběrem můj nákup v knihkupectví zdaleka nekončí.

Já se znám... 



    

neděle 27. září 2015

PODZIME VÍTEJ...

jsem si řekla dnes odpoledne, když jsem začala pomalu ukládat do zimní zahrady květináče s kytkami na přezimování. 
Musím se přiznat, že tuto práci ráda nemám, ne snad proto, že chodím sem a tam, čistím květináče od všeho co tam nepatří a nachodím plno kroků, ale jsem tak trochu vždy smutná, že už léto je definitivně pryč.
Sluníčko svítilo a já jen vzdychala nad ještě rozkvetlými keři, posledními květy aster, floxů, afrikánů, proskurníku a dalších kytiček, kterým letošní počasí tolik ještě svědčí.
Nu nedá se nic dělat, je to tak.
Vzala jsem nůžky, ostříhala buxus, z bylinkové zahrádky třapatku, našla věneček a uvázala podzimní téma.





Letos manžel zasadil dýni a vyrostla jedna jediná :o).
To malé na ní je hokaido, která se rozhodlo, že letos víc nenaroste a vedle ní cuketa,  která se někde v trsu cuket schovala a neprotlačila se ven.
Použiji na další aranžmá ke vchodovým dveřím.

A tak PODZIME VÍTEJ,

a buď k nám přívětivý, nech nás ještě nějaký čas se toulat po lesích, dovol ať nás odpolední sluneční paprsky šimrají po tvářích.

My ti za to poděkujeme... 


 

DOBROTA S VŮNÍ A CHUTÍ POMERANČE...

zavoněla u nás doma o minulém víkendu a ani jsem nestihla vám o ní napsat.
A přitom jsem si vyslechla tolik slov chvály a od Radka dokonce žádost o rychle opakování.
Recept jsem našla u Helenky
a zaujal mne svou jednoduchostí.

Zjistila jsem, že ve formě na biskupský chlebíček už jsem opravdu hodně dlouho nic nepekla, nejvíc využívám koláčovou formu a plech.
Zakoupila jsem pomeranče a pustila se do receptu.

140 g změklého másla
200 g polohrubé mouky
3 lžičky prášku do pečiva
200 g cukru (nejlépe hnědého)
3 vejce
6 lžic mléka
jemně nastrouhanou kůru z jednoho pomeranče

- vše prošleháme a nalijeme do vymazané a vysypané formy
(v receptu je napsáno - a pečícím papírem vyložené, to jsem neudělala, neboť jsem nepochopila proč, když je forma vymazaná).
Pečeme v předehřáté troubě cca půl hodiny na 160 - 180°C.

V rendlíku opatrně zahříváme šťávu z jednoho pomeranče se 3 lžícemi hnědého cukru. Když se rozpustí, naléváme sirup lehce na teplou buchtu.
Vyklopíme až po zchladnutí a polijeme hořkou čokoládou.
Já si rozpustila kus čokolády ve vodní lázni a přidala trochu másla.





A pak čekáte až poleva ztuhne a polykáte sliny již dopředu, neboť vůně pomeranče se z podnosu line a vy se tolik těšíte...

 

pátek 25. září 2015

ZBYTKY PŘÍZÍ...

se časem hromadí každé z tvořilek, které háčkují či pletou. To samé se děje i mně.
A  přijde najednou okamžik, že si řeknu CO S TÍM ? Pokud jsou to hodně malé zbytečky, je to již problém a ty nechávám v košíku  k tomu určeném (že se třeba budou někdy hodit), ale pokud je to po jednom či dvou celých přadýnkách, to už lze kombinovat a zužitkovat alespoň trochu užitečně.
Napadlo mne uháčkovat mé mužské části rodiny "tunely" na krk pro nadcházející chladné počasí. Je jedno zda je použijí při práci venku, či si je nasadí při výletě nebo procházce, důležité je, aby je zahřály.
My ženy nosíme nákrčníky, teploučké a měkkoučké, a ty si omotáme nadvakrát kolem krku, nemáme s tím problém, že ?
Jenže oni trochu ano a tak popadnou maximálně v zimě šálu.
Uháčkovala jsem jeden "tunel" zkušební a na mém manželovi testovala.
Docela si to pochvaloval (teda nezkoušel ještě venku, přeci jenom je stále teplo), že je to příjemné na krk a nemusí nic omotávat.
To jsem potřebovala vědět.
Do obýváku jsem si připravila všechna volná přadýnka a po večerech mám co dělat.


- tento si asi nechám pro sebe :o)) -

- a ten pomerančový také :o)) -





Nejstarší syn už mne zaúkoloval, že by chtěl do lesa ještě nějaký dozelena 
(dal se k myslivcům), tak to budu muset nějaké přadýnko zakoupit, tyto lesní odstíny nemám :o).

A jak vy zpracováváte zbytky přaden ?
Syslujete je nebo se jich také rády rychle zbavujete ?
A co ta úplně malinká klubíčka, jak s nima nakládáte ?

Pokud máte nápad, sem s ním :o), mám už jich plný košík...


 

 

čtvrtek 24. září 2015

SMUTNO mi bylo ...

při včerejším nálezu na našem dvorku.
V kuchyni jsem slyšela velký náraz někde v domě do okna, ale nic jsem nezahlédla a moc jsem tomu nevěnovala pozornost.
Až když jsem vyšla ven, u spodních velkých oken leželi na zemi dva ptáčci - špačci říkal můj muž. Jestli jsou to špačci nebo ne nevím, ale každopádně mě to hodně mrzelo. Ani jsem se nechtěla na ně příliš dívat jak mi jich bylo líto. Leželi vedle sebe a bohužel byli mrtví. Na okně zůstali stopy po nárazu.





Máme za garáží podél zdi vinnou révu a ptáci létají na dobrotu.
Zřejmě pak při odletu nevybrali zatáčku a namířili si to rovnou do okna.
Měli oba zlomený vaz.
Dnes dopoledne opět slyším náraz, utíkám k oknu a na zemi ležel malý ptáček, ale ten se během okamžiku postavil na nožky, otáčel hlavičkou sem tam, podíval se nahoru, udělal pár krůčků, poskočil a odletěl.
Oddychla jsem si a měla jsem fakt radost, že to dobře dopadlo.
 
Hned jsem k oknu zevnitř postavila proutěný stojan s kytkou, snad to trochu pomůže.


Opravdu raději pozoruji na naší zahradě ptáčky živé, veselé, švitořící, sbírající žížaly a brouky... 

Co všechno se může stát.




 

úterý 22. září 2015

ZASE JEDNO RYCHLÉ ROZHODNUTÍ...

jsem učinila v pátek, kdy jsme přinesli s mužem z lesa houby a já věděla, že je zase budeme sušit na platech, přes den dávat ven na sluníčko, pak zase domů kde se ještě netopí, takže nijak rychle neschnou, stále kontrolovat zda neplesniví, a tak dokola.

Každý rok si říkám, koupím ji, koupím ji, už ji konečně koupím.
Letos to ve mně dozrálo.
A stalo se.

Rozhodla jsem se koupit sušičku ovoce.
Nejdříve jsem pátrala v e-shopech, už jsem byla skoro rozhodnutá o jedné, která měla časovač, což se mi líbilo, ale raději jsem ještě jukla na nějaké hodnocení od spotřebitelů.
Ti tu mou vybranou značku pěkně sepsuli :o). No vida, málem jsem se unáhlila.
Hledala jsem dál, pak jsem si řekla, že to zabírá plno času a proč se
vlastně nepodívám na Etu.
Sušička byla v produktech a protože máme jejich prodejnu v sousedním městě, zavolala jsem přímo tam zda ji mají na skladě a v sobotu dopoledne jsme pro ni zajeli. Ušetřila jsem za poštovné a ještě jsem k ní dostala jedno plato navíc.

  
Hned jsem v sobotu sušila, v neděli přinesl syn půl košíku hub a tak jsem mu nabídla, že mu je mohu usušit :o). V pondělí je měl připravené ve sklenici.
Dnes jsem na bylinkové zahradě ostříhala poslední zbytky bylinek, koření a naplnila sušičku opět.



Konečně si budeme také sušit ovoce, manžel sušené má rád a tak si připravíme nějaké směsi s oříšky.

Jaké máte vy zkušenosti se sušičkami ovoce, využíváte je hodně ?
Podělte se se mnou, budu ráda...


pondělí 21. září 2015

PONDĚLNÍ TOULÁNÍ...

přírodou s kamarádkou. 
Během letošního parného léta jsme výlety vynechávaly a nyní nastal opět ten správný čas. Jak já výšlapy do lesů miluji.

Naplánovaly jsme si dnešní trasu z Doks pod Bezděz, bylo to celkem cca 15 km, což není žádná veliká fyzická zátěž a šlapalo se nám velice dobře, dokonce občas svítilo sluníčko, které příjemně hřálo a šimralo nás paprsky mezi větvemi stromů.
Pro mne je to relax, pročištění hlavy, okouzlení přírodou a také vždy milé setkání. Už dopředu se těšíme na malé svačinky, které každá z nás sebou připraví a pak se dělíme, ochutnáváme, popíjíme kávičku z termosky a je nám vždy tak dobře na duši.  




Zaparkovaly jsme v Doksech, našly červenou značku a už jsme rázovaly krajinou, batůžky na zádech.
 Přiznám se, vzala jsem si sebou nožík a malou plátěnou tašku, co kdybych náhodou zahlédla houby.
Opravdu ani náhodou. Jedna jediná houba, kterou jsme uviděly, rostla přímo uprostřed cesty a ani jedna jsme nevěděly o jakou se jedná.
Pro nás "muchomůrka", ale vyfotila jsem si ji a zkusím najít v atlase.



 Došly jsem na konec trasy, pod hrad Bezděz, ale protože bylo pondělí, na hradech zavřeno, dál jsme ani nešly a vracely jsme se stejnou cestou zpět.
Během šlapání jsme spolu probraly tolik různých témat, přesně jak to bývá když se sejdou dvě kamarádky :o), konce to nemá.

 Jsem za to ráda. 
Jsem šťastná, že mám tak skvělé bytosti kolem sebe.

Děkuji Mirunko za krásný den...