neděle 31. května 2015

TRADIČNÍ TVAROHOVÝ KOLÁČ...

mám převelice ráda,
a protože v lednici byly dva tvarohy, bylo 
rozhodnuto co v sobotu upeču.





 Měla jsem domácí vejce (ne vlastní :o), slepičky nemáme) a na barvě
upečeného koláče to je znát, tvaroh je žluťoučký
a těsto též.


A kdo by měl zájem, je zde recept :

125 g polohrubé mouky
2 žloutky
70 g másla
40 g cukru

- zpracujeme na vále na těsto a namačkáme
do vymazané koláčové formy 
(válet se příliš nedá, rukama je to nejlepší)

500 g tvarohu
80 g změklého másla
80 g cukru
3 vejce
šťáva a kůra z 1 citronu

- ušleháme sníh a ten zlehka vmícháme
do rozšlehaného tvarohu s cukrem, máslem,
 žloutky a šťávou z citronu i s kůrou.

Trouba rozehřátá na 175 °C a pečeme cca 50 min.
Těsně před uplynutím tohoto času jsem si ještě
našlehala zbylé dva bílky z vajec do těsta,
bylo škoda je nevyužít.
Sníh jsem lžící nakupila na tvaroh,
posypala mandlovými plátky 
a nechala zrůžovět.
Poté jsem troubu vypnula, otevřela
dvířka a koláč nechala
20 min "táhnout".















 

sobota 30. května 2015

DO VÁZY...

si natrhat květiny na zahradě,
to je nádhera.
Vždy se tolik těším až začnou rostliny
kvést, pyšně ukazovat své květy,
nabízet svou vůni.
Chodím, skláním se a čichám,
hladím je jemným dotykem prstů
a nechávám se očarovávat barvami.




Konečně letos má pivoňka tolik květů,
že jsem si s radostí ustřihla i domů.
Malé karafiáty překrásně voní,
tak proč si neprovonět obývák a
osatce lákají svou modrofialovou barvou
a vůní také.

Mám krásný, voňavý a barevný den...

 


ZAHRADNÍ KOČKOVÁNÍ...

Mívali jsme kdysi dávno kočku domácí, spíš venkovní.
Kvůli myším.
Ty když vidím, skáču na stoly, žídle, kamkoli vysoko :o).
Tenhle pocit už mám odmala.
Bydleli jsme v domě, který stál u říčky, která protékala městem.
Dům byl postarší a tak ve sklepě byli myši, na půdě byli myši
a já se jich vždy děsivě bála.
Nevím dodnes proč, když je ta myška tak malá, ale tak
to vždy bylo, je a bude.
Jediné co se dokážu ovládnout je, že nekřičím, neřvu, nehysterčím.
Jen jsem jak v transu :o).



A tak když jsme se z paneláku odstěhovali 
do nového domku, který je na konci ulice hned vedle louky,
 první moje myšlenka byla, že tady budou myši,
sem se nám budou stahovat na zimu.
Jak já to tady přežiju.
Jedině s kočkou.
Pořídit kočku samozřejmě není žádný problém, stačilo
se jen poptat...
Chtěli jsme kocoura a jeden známý se dušoval,
že to je opravdu kocourek.
Nebyl...

Takže pak nastával věčný problém co s koťaty,
nestíhali jsme ji dát vykastrovat
(a tehdy se to ani moc nedělalo)
a tolik kamarádů, kterým bychom stále vnucovali
koťata, jsme ani neměli.
Bylo rozhodnuto, že až nás poslední kočka
opustí, už si jinou nepořídíme.

A tak se také stalo.

Naši sousedi si posléze pořídili dva kocoury, 
ti si vzali naši zahradu za svůj prostor a čistili
ho od myší i u nás.

Avšak nastal problém s tím, že si to u nás
samozřejmě také začali značkovat.
Chodí nám "stříkat" na hlavní dveře, do pergoly, 
na stromky a keře, hrabou nám v záhonech své záchůdky,
jen myši na rohožky nám naštěstí neskládají.

Nedávno v časopise vyšlo povídání co na cizí kočky
platí, aby vám nelezly do zahrady a neničily 
vaše rostliny a jak je od návštěvy účinně odradit.






1/ Chilli
Nasypejte na zahradu chilli koření. Pokud ho kočky neucítí už na dálku, po prvním přímém kontaktu s ním už se nevrátí.

2/ Voda
Připravte si vodu do misky, a jakmile kočka přijde, zkuste jí vylít vodu na hlavu. Jestli se vám to podaří, máte vyhráno, protože kočka si vaší zahradu spojí s nepříjemnou zkušeností. Podobně poslouží i vodní rozprašovač.

3/ Trny
Větvičky a stonky ostříhané z růží nevyhazujte. Rozložte je do zeleninových a květinových záhonů - díky nim se budou kočky držet v dostatečné vzdálenosti.

4/ Nepříjemné pachy
Kočky nesnášejí některé vůně, třeba octa, levandule nebo citrusů. Ucítí-li je ze zahrady, nebudou se přibližovat. Když rozložíte na záhony citronovou kůru, obohatíte tím navíc půdu.

Tu citronovou kůru bych mohla vyzkoušet , není to nic co by kočičkám mohlo ublížit a nám to třeba konečně přestane kolem domu "zapáchat" kocouřinou :o).
 

Něco vám pošeptám - nedávno mne napadlo, že
by se mi líbil chlupatý kocourek... :o)





pátek 29. května 2015

VOJENSKÁ SLUŽBA...


 ilustrační foto - Wikipedie


byla kdysi povinná a absolventi vysokých škol
museli nastoupit na jeden rok.
Svatbu jsme měli v dubnu a v září můj muž narukoval.
Bydleli jsme v onom bytě 3+1, kterým mne při žádosti
o ruku naprosto "oslnil" a očekávali narození 
našeho prvního miminka.
Nebylo to tehdy lehké období, byla jsem hodně sama, na sídlišti
nikoho neznala a bylo mi dost často smutno.
A tak jsem každý den po večerech psala dopisy :o).
Můj muž se snažil ze všech sil, aby dostával opušťáky
a při každé možné příležitosti přijel domů.
Jednou se tak nějak poštěstilo, že uprostřed týdne
se najednou zjevil doma. Vzhledem k tomu, že nebyly mobily
a neměli jsme ani pevnou linku, nikdy jsem dopředu nic
nevěděla. A tak to bylo vždy překvapení.
Opuštění posádky "načerno" měl vždy nějak zabezpečené ze všech 
možných stran, aby to neprasklo, že je pryč a nemá povolený opušťák.
Bylo to tenkrát v období nacvičování spartakiády a on
doprovázel cvičící vojáky při nějakém přesunu. Domluvil si, že ho vysadí 
v Praze, on si zajede vlakem domů a pak až se budou vracet, zase ho naberou v Praze. Vymyšlené to měli chlapci bezvadně.  V kasárnách ho nikdo nebude shánět, protože je na doprovodu a tam na tom místě o něm nikdo neví.
Byl doma do druhého dne.
Pamatuji se jako dnes, že jsem ten den vařila zrovna rajskou omáčku :o)
a najednou zazvonila pošťačka, že má telegram pro mého muže.
Ten vyskočil, řekl, že to je pěkný průser a po dočtení sbalil pingl, jídla se ani nedotknul, lípl mi pusu
a mazal na autobus.
Byla jsem celá rozklepaná, že ho zavřou. 

Nevěřila jsem vlastním očím, když v pátek v noci přijel domů
na povolený opušťák :o)).
Prý ho velitel pěkně seřval, vyhrožoval že ho zavře až zčerná, že co si dovoluje je vrchol, ale protože opušťák už měl napsaný a povolený
z minula, tak mu ho nechal i když se prý chytal za hlavu :o)...
__

Jednou ho zase kontrolovala hlídka na nádraží, měl všechno v pořádku a tak ho alespoň přinutili se nechat ostříhat, že má málo krátké vlasy. 
Když přijel tak jsem se zděsila, byl skoro dohola :o)).


A takových podobných příhod jsme během roku měli vícero.



Náš nejstarší syn zažil roční vojenskou službu, protřední
nastoupil na civilní vojenskou službu (pracoval v dětském domově)
a nejmladší už neměl povinnost, ta byla zrušena.

Říkalo se, že vojna z chlapce udělá muže :o).

Já nevím, myslím si, že to jde i bez vojny...






Když mě brali za vojáka 

Jaromír Nohavica 

Když mě brali za vojáka
stříhali mě dohola
vypadal jsem jako blbec
jak ti všichni dokola-la-la-la
jak ti všichni dokola

Zavřeli mě do kasáren
začali mě učiti
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti-ti-ti-ti
a svou zemi chrániti

Na pokoji po večerce
ke zdi jsem se přitulil
vzpomněl jsem si na svou milou
krásně jsem si zabulil-lil-lil-lil
krásně jsem si zabulil

Když přijela po půl roce
měl jsem zrovna zápal plic
po chodbě furt někdo chodil
tak nebylo z toho nic nic nic nic
tak nebylo z toho nic

Neplačte vy oči móje
ona za to nemohla, protože
mladá holka lásku potřebúje,
tak si k lásce pomohla -la -la -la
tak si k lásce pomohla.

Major nosí velkou hvězdu
před branou ho potkala
řek jí že má zrovna volný kvartýr
tak se sbalit nechala-la-la-la
tak se sbalit nechala

Co je komu do vojáka
když ho holka zradila
nashledanou pane Fráňo Šrámku
písnička už skončila-la-la-la
jakpak se vám líbila-la-la-la
no nic moc extra nebyla.


čtvrtek 28. května 2015

NA KOLENOU...

prý můj muž prolezl o víkendu kus zahrady, když
rýčem upravoval tvar květinových záhonů, každý travnatý drn
vzal do ruky, promnout, hodit na kolečko, odvozit :o).

Pokračovali jsme v přeměně části, která se nám loňského roku nejen přestala líbit, ale byla na údržbu tak náročná, že jsme dumali a dumali
jak to změnit.
V prostoru je terénní vlna, která vznikla, když jsme 
před několika lety u domu postavili garáž, která byla původně
uvnitř domu a tyto prostory jsme potřebovali
využít jinak.
Svažité místo přechodu zahrady ke garáži jsme tenkrát
osadili kameny a vysadili skalničky, udělali cestičky
z kačírku. Vypadalo to hezky, ale údržba byla šílená.
Faktem je, že nic nebylo podloženo textilií, jen prosypané pískem.

A já už to místo neměla vůbec ráda.
Vždy když jsem musela vzít kyblík, lopatičku a prát 
se s plevelem, byla jsem otrávená.
To jsem nechtěla již prožívat. I práce na zahradě má
přinášet radost.

Můj muž je zahradnický pracant, kolečko, rýč, lopata a motyka
jsou jeho stálí víkendoví kamarádi.
Loni začal vše předělávat.
Všechny kameny odvozil, kačírek uložil na hromadu
a začali jsme prostor měnit.



  

nádherný orlíček

kokořík se pyšně dme u plotu
 
 
nejhorší část - terénní vlna


   
Vnitřní část se změnila na zatravněnou plochu
a terénní zlom muž rozšířil, podepřel suchou kamennou
zídkou (že prý uvidíme zda to bude stačit, pak 
by případně zpevnil jinak) a vše nově osadili.
V zahradnictví jsme zakoupili dlužichy na okraje,
japonskou vrbičku (tu už jsem dlouho chtěla, ale
nebylo na ni místo), nějakou hortenzii (zapomněla jsem
si nechat napsat název na květník) a nízký keřík 
(také si musím název napsat až tam ještě
pojedeme),
přesadili hosty (mé velice oblíbené).
Ještě budeme dokupovat ibišky.

Část kolem zídky u chodníčku se stala domovem
pro většinu skalniček a nízko rostoucích keřů.
Letitou mochnu jsme ponechali na místě, 
daří se jí tam dobře.





A ještě pár fotek z jiných koutů...

čilimník se plně rozvinul

další barva rhododendronu nakvétá
 



A ještě máme část zeleninovou, ale 
to až příště...



středa 27. května 2015

ŽÁDOST O RUKU...

Ač jsem vám v příspěvku PRVNÍ RANDE slíbila
jako pokračování vyprávění o manželově vojenské službě,
nemohu ale předběhnout žádost o ruku :o).


Způsob jeho žádosti o ruku je mým mnohaletým
velmi oblíbeným škádlením jeho osoby.
V té době měnil zaměstnání a nastoupil
do většího státního podniku, který nabízel zaměstnancům byty,
sice v paneláku, ale to tehdy bylo NĚCO. 
Jednou za mnou přišel a prý jestli bych si ho nevzala :o),
že by mohl dostat byt 3+1, ale jako svobodnému tak
veliký byt přidělit nemohou.
Koukala jsem na něj s vykulenýma očima
 zda to myslí vážně, nebo si dělá
legraci. 
Nedělal, myslel to vážně.
Za chvilku mu došlo jak to vyznělo a zadrhávajícím
hlasem začal vysvětlovat, že to tak není, jak to řekl, že
to zmatlal a že mne miluje a jestli si ho vezmu ?
Chodili jsme spolu půl roku...





Ano, řekla jsem ano, protože kdo by mohl
odmítnout takovou žádost o ruku s nabídkou bytu 3+1 :o).
Potom šel s kyticí za mou mamkou požádat 
(můj taťka už tehdy nežil...)
o mou ruku tak jak se to dělává.




Dodnes, když mu při výročí připomenu, že si mne
vzal kvůli bytu, se potutelně 
usmívá...







Něžnost a laskavost
nejsou znaky slabosti a zoufalství,
jsou naopak výrazem síly a vyjímečnosti.

Kahlil Gibran

úterý 26. května 2015

POZNÁTE ?...

někdo z vás tuto trvalku ?

Dostala jsem odnož před lety od kamarádky,
je nádherná, hodně dlouho bíle kvete
a když odkvétá, zabarvují se květy do růžova.



Děkuji za radu...

 Tak už v minulém příspěvku v komentářích jste
odpovídaly - štěničník (iberia)

ŠPAGETY SE ZELENINOVOU OMÁČKOU...

Dneska byla od rána má hlava prázdná ohledně nápadu
co uvařit.
S polévkou mi pomohla Kuchařka ze Svatojánu :o)

a to

RYCHLÁ POLÉVKA







Na třech lžících oleje orestujeme cibuli, vsypeme
celozrnnou špaldovou mouku
 (zrovna před pár dny jsem si ji koupila)
a vymícháme světlou jíšku.
Nahrubo nastrouháme mrkev, celer, na nudličky pokrájíme
bílé zelí
(to jsem nutně potřebovala zbytek sdělat - výborně).
Zalijeme 1,5 l zeleninovým vývarem nebo vodou,
přidáme 100 g červené čočky
(ta je moc dobrá),
osolíme a vaříme 10-20 minut.
Do talířů s hotovou polévkou jsem pokrájela
čerstvý libeček.
To byla vůně.

A co dál ?
Uvařila jsem si kávu a přestala jsem na to myslet.



Pak jsem otevřela lednici a našla :


řapíkatý celer, oranžovou papriku, bílou papriku,
malou cuketu,
oloupala červenou cibuli.

No ano, pro pány trochu anglické slaniny
(pokud bych si vařila pro sebe - vynechám).
Zbytek rajčatového pyré, na ochucení
česnek (už mám jen svůj naložený v soli),
jako koření jsem zvolila gyros a dobromysl,
v hmoždíři potloukla koriandr (ten jsem si
loni nasušila).









Tak je připraveno a jdeme na věc.

Trochu olivového oleje, cibuli, anglickou slaninu a vše
restuji na pánvi. Vsypu koření, dám lžičku česneku a nechám rozvonět.
 Mezitím si veškerou zeleninu krájím na malé kousky.
Vložím do pánve a občas zamíchám, osolím,
přileji pyré.
Hlídám, aby byla zelenina "na skus křupavá", nesmí se rozvařit.
Nakonec přiliji trochu smetany na zjemnění omáčky a 
lehce povařím.




Nastrouhaný sýr si přidává na talíř každý podle své chuti.

A oběd byl v cukuletu :o).