pátek 27. února 2015

HÁČKOVANÝCH MALIČKOSTÍ...

není po ruce nikdy dost.

Nejdříve na sebe musím prásknout jak jsem tento příspěvek napsala až do konce a po poslední větě jsem si, vůbec nevím jak, vše smazala :o( . Vím, že nejsem jediná komu se toto stalo, ale úplně mne přešla chuť to psát znovu a tak jsem se zvedla od počítače a šla raději pryč.
Už mne to přešlo takže znovu...

Mám ráda zásoby háčkovaných drobností, které se mi kdykoli hodí jako
malé dárky kamarádkám, jako dárek když jdu na návštěvu k milým lidem.
Zjistila jsem, že  se mé zásoby naprosto ztenčily, ba přímo vytratily a tak
to musím napravit ...

A budu opět háčkovat

různé brože třapatky...











různé pytlíčky na mýdla a levanduli...





obaly na mobily...




žínky a chňapky ...




oblíbená srdíčka ...




a třeba také obal na čtečku
(ten byl pro mne)







 A teď to rychle umístím na blog, než si to zase smažu...




 

čtvrtek 26. února 2015

MOŘE...

 je to, co mi v naší zemi chybí.

Jsem narozená ve znamení Lva, miluji teplo, slunce, pohodu, příjemný relax. To vše si dokáži dopřát hlavně u moře, jedině tam dokáži odpočívat, líně se povalovat na pláži, pohrávat si s vlnkami, nasávat mořský vzduch a za teplých večerů se procházet tepajícím letoviskem, vyhledávat malé taverny, ochutnávat místní speciality jak z kuchyně, tak z vinoték. Miluji to "nicnedělání"... Jedině zde si ho mohu dopřát a také dopřávám plnými doušky, dobiju baterky na celý rok.
Mám ráda ŘECKO.

Navštívili jsme prozatím několik ostrovů a naprosto jsem podlehla poklidu a vstřícnosti, se kterou jsme se všude setkali.
Vždy si půjčíme auto a projedeme si zajímavé trasy, které si již vyhledáme doma. Tak trochu chci nahlédnout jak žijí místní, kteří bydlí mimo hlavní turistická letoviska. Vždy je mi líto, že nemluvíme všichni lidi jedním jazykem, jak by to bylo skvělé...

Náš první ostrov byl -

Lesbos, zvaný také Mytilini - zahrada Egejského moře

je třetím největším ostrovem a najdeme zde opravdu ničím nenarušený způsob života, neboť ostrov je v podstatě na turistech nezávislý.
Je velmi bohatý na zeleň a rostou zde nejen všudypřítomné olivovníky, ale také borovice a duby. Nejznámější město ostrova je Molyvos, které je postavené na skalnatém výběžku. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v letovisku Petra, dojeli jsme si sem místním autobusem. Klikaté dlážděné uličky nás dovedly až do malebného přístavu s místními rybářskými bárkami.
Nenechali jsme si ujít návštěvu 20 miliónů let starý zkamenělý prales. Byl to úžasný zážitek, vidět tak staré zkamenělé stromy, které se postupně obnažují a vědci je zkoumají. V těchto místech slunce tak pálilo, že jsme s radostí zastavili v malém letovisku Skala Eressou, kde byla vulkanická pláž a a zbytky vesnice Eressos, kde se narodila básnířka Sapfó.





Samos - ostrov Pythagora

další skvost Egejského moře, který je pro svou bohatou vegetaci nazýván věčně zeleným ostrovem,  ostrov zrození bohyně Héry, rodiště Phytagora.
Bydleli jsme v letovisku Votsalakia, ubytování se nacházelo v rozlehlé zahradě. Musím říct, že zde docela foukalo a tak jsme občas na pláži dostali spršku písku všude po celém těle.  Opět jsme si půjčeným autem ostrov projeli, navštívili např.Phytagorovu jeskyni, zajeli do nejstarší vesnice kde se život zastavil a skončila silnice (veliký zážitek, celou cestu zpět dolů jsem měla zavřené oči a po návratu si dala panáka, jak jsem se bála na úzké silnici), ochutnali místní speciality.



Thassos - zelený smaragd Egejského moře

je nejsevernějším řeckým ostrovem, je krásně zelený po celý rok, leží pouhých 8 km od pobřeží a proto plavba trajektem trvá jen půl hodiny. Bydleli jsme v letovisku Potos, jehož přímořská promenáda je lemovaná tavernami a je jedna z nejhezčích na ostrově.
Ostrov je známý svou těžbou mramoru a proto byl v historii vždy velice důležitým místem pro mnoho kmenů a národností. 





Chios - turisty neobjevený ostrov

další z překrásných míst Egejského moře, ostrov, který proslul jako producent pryskyřice mastix. Nachází se zde nejkrásnější pláž Emporios, klášter Nea Moni...Pokud chcete strávit naprosto poklidnou dovolenou bez velkého množství turistů je tento ostrov tou správnou volbou.

    

 Na všech ostrovech jsme se setkali se vstřícností, s poklidem, s ochotou, s milým jednáním. Je pravdou, že při cestách po ostrovech jsme několikrát bloudili i s místní mapou, neboť značení bylo mnohdy naprosto rozdílné a zavádějící, ale nikam jsme nespěchali tak to nebylo důležité.
Pouze jednou jsme měli stravování all inclusive, už bych to nikdy neudělala. Nejvíce nám vyhovuje ubytování bez stravy, je to daleko svobodnější, rádi ochutnáváme místní speciality, máme rádi mořské ryby, zeleninu na saláty koupíme na každém rohu, pečivo v každé pekárně. 
Z každého ostrova jsem si sebou domů odvážela úžasné zážitky.

Naposledy jsme byli na Krétě, ale o tom až příště, tu jsem si zamilovala...


Všechna opravdová dobrodružství
začínají uvnitř nás.

E.Welty


   

úterý 24. února 2015

MYSTICKÁ MÍSTA ... potřetí

jsem zalistovala knížkou, abych vám nabídla 
další tipy na výlety po naší krásné zemi.

Vybrala jsem 
Telč a okolí
i když si myslím, že většiná z nás nádherné město zapsané na seznamu UNESCO zřejmě navštívila, ale pokud ne, tak prosím listujte se mnou...

Prevence proti partnerské krizi a špatným mezilidským vztahům, působí proti negativním emocím, zejména vzteku, psychické labilitě, nenávisti, závisti, harmonizuje a posiluje správnou koordinaci funkcí jednotlivých orgánů. Zvlášť vhodné místo pro umělce.

Město je známé zejména díky pohádkovému renesančnímu náměstí a zámku. Zámek patří mezi klenoty moravské renesanční architektury a můžeme se nechat unést všemi těmi krásnými pověstmi, které o městu vznikly. O bílé paní, která kaši vařila, čert, co nedaleký hrad postavil, vyprávění o zmrtvýchvstání i o templářích.
Pravidelné procházky tímto městem, zejména náměstím, mají příznivý vliv na pocity nevolnosti, harmonizují auru, vyrovnávají funkce jednotlivých orgánů. Pokud máme pocit, že jsme neustále unaveni, trpíme nedostatkem energie, či jsme právě prodělali dlouhodobou nemoc, pak nás mohou procházky nebo i posezení na náměstí naladit optimisticky a pomůže nám se otevřít přijímání energie z okolních zdrojů - zejména pak z umění.

Třešť
 Duševní vyrovnanost, prosba o pomoc přírody, aby učinila zázrak, zbavení se nespokojenosti, radost z drobností a nemateriálních věcí.

Město se v minulosti proslavilo výrobou betlémů, je zde muzeum se stálou expozicí. V muzeu je skryta zajímavá "energie", prostředí působí nesmírně uklidňujícím dojmem, přinese pozitivní naladění a radost. Pobyt zde má zázračný vliv na naše myšlenky, přinese nám potěšení z právě prožívaného dne a i z toho, co v životě máme.

Kaple sv.Karla
Problémy s pohybovým ústrojím, páteř, potíže s koordinací pohybů, ohebnost, rychlá regenerace sil, čerpání energie.

Kaple se nachází 3 kilometry od Telče a nejlepší je procházka dlouhou staletou alejí přímo z centra Telče. Procházku si užíváme, neboť pokud se chceme uzdravit po dlouhodobé nemoci, zde strávený čas nám velice pomůže. Dobré je přitom držet někoho blízkého za ruku.

Dačice
Diety, snížení hladiny cukru, posílení vůle, snížení chuti k jídlu, větší psychická odolnost vůči problémům.

Slavný pomník ve tvaru kostky cukru stojí na prostranství před kostelem sv.Vavřince. Příjemné posezení v blízkosti pomníčku udělá dobře všem, kdo mají problémy s nadváhou, blízkost velké kostky cukru a pohled na ni má na psychiku člověka podobný efekt, jako by se přejedl sladkého tak, že už ho nemůže ani vidět.

Slavonice 
 Nemoci srdce, krevní tlak, působí proti stresu a nespavosti, posiluje obranyschopnost organismu, podporuje trávení a dodává energii.

Nejzajímavější jsou domy se sgrafitovou výzdobou. Obrazy vyzařují silné vibrace, které mohou na člověka působit kladně nebo záporně. Mohou léčit, uklidňovat nebo naopak děsit, deprimovat.

ilustrační foto z mého alba
Pokud se někdy v těchto místech ocitnete, nechte se 
vést mystickým kouzlem, které v sobě mají...


Jestliže se vydáme správným směrem,
 jediným naším úkolem bude udržet se na cestě.
                                                                       - starý budhistický výraz -
           
zdroj : Mystická místa 
          Čech a Moravy
          Olga Krumlovská

pondělí 23. února 2015

ČAS...ČAS ?

proč se mi stále zdá, že dřív byl čas pomalejší ?
Když byly děti malé, šila jsem na ně, pletla jsem na celou rodinu, vyšívala, četla po nocích oblíbené knihy, chodili jsme na procházky.
A dnes ?
Nešiju, nepletu, děti jsou velké a mají své životy a já mám pocit, že 
času mám stále méně a méně.

Den se překulí tak rychle, že se tomu nechce ani věřit.

A tak se snažím čas využívat co nejvíce a nejlépe, abych ze všeho
 co dělám
 měla
hezký pocit.

V pátek jsme šli s kamarády do příjemné hospůdky na večeři a 
hlavně na milé posezení, kde o smích nebyla nouze 
(vždyť smích prodlužuje čas našeho žití).

V sobotu jsem se domluvila s kamarádkou a vyrazily jsme do okolí.


Stále si říkám v jakém kouzelném koutě žijeme, kolik krásy 
kolem sebe máme...





... jak bych si přála být v přírodě každý den,

 

... jak se mi líbí fotit stromy, cesty, 


...jak čekám na rozkvetlé keře a louky.

I tak se dá ztrávit hezký čas.



Objevte konec své pouti v každém svém kroku.

                                                                                                   R.W.Emerson  


 

 

čtvrtek 19. února 2015

NAŠE CYKLOVÝLETY...

ty nás moc a moc baví. Jezdíme většinou v partě a máme "velitele", který vymýšlí cíle kam se vydáme, zajistí ubytování, dá nás dohromady. To je moc důležité a zodpovědné, bývá nás někdy i 14, takže to není jednoduché zvolit termín, aby se hodil všem. 

Ano, máme ho za to rádi :o).
Nikdo jiný to moc dělat ani nechce, takže mu to už chudákovi zůstalo.
Myslím, že ho to baví... nu jinak by se na nás asi už vykašlal.

Jezdíme křížem krážem po vlastech českých i moravských. Sezónu začínáme samozřejmě na rovinkách, kdo jezdíte na kole, víte že se "zadek" prostě musí otlačit, jinak to nejde a nic nepomáhá. Takže náš první víkend vždy bývá hekací, hekají ženský i chlapi, na pohlaví v těchto chvílích fakt nezáleží. V posledních asi 3 letech jsme začínali v Poděbradech, penzion hned u cyklostezky, roviny kolem vody, moc hezké. Letos prý pojedeme jinam, že už to tam máme vyježděné - tak nevím, mně to vyhovovalo :o). 


Bohužel jsem zjistila, že mám nějak málo fotek, zřejmě to bude tím, že šlapu a šlapu, aby mi ostatní nefrnkli a nestíhám fotit. Pak také musím vybírat fotky, kde nejsou ostatní účastníci, aby mi nenadávali, že je vystavuji veřejnosti :o) bez jejich souhlasu a já pak nemusela někde v hospůdce všem platit úplatek tekutou formou, to bych opravdu nerada...



Třeba na Šumavě jsme byli dvakrát ve stejném penzionu, který se jmenoval U Lenina, to nás moc pobavilo. Uvnitř si pan majitel (hodně sympatický pán v důchodu) vystavoval všelijaké relikvie z oné doby, lidi mu je tam nosili sami od sebe a moc dobře se s ním po večerech povídalo. A v sousední vsi v srpnu probíhalo Mletí bab - ze staré na mladou, místní tradice, lidí mraky, tak tam jsme se zajeli také podívat. Nevšimla jsem si, že by někteří z našich kamarádů si sjednávali výměnu :o)))), tím pádem to dopadlo dobře...



A putování kolem Dunaje mezi vinicemi v Rakousku bylo nádherné, tam bych se klidně vrátila ještě jednou. Sice se nám smůla tenkrát lepila na paty ze všech stran, každou chvíli někdo píchl, až už skoro nikdo neměl náhradní duše, pak se nám vymlátila kamarádka skoro na závěr trasy a dost se odřela. Můj muž, coby na vojně absolvent kurzu zdravotníka, hbitě pomohl... I takové se stávají nepříjemnosti.

Moc se těším až vyndáme kola z garáže a šlápneme do pedálů. A hlavně se opět sejdeme jako parta na našich cyklotoulkách po nových trasách.
Tak dobré brzdy a dojezd do cíle bez nehod...


Co budeš živ, uč se jak žít.

Seneca


středa 18. února 2015

TAŠKA háčkovaná...


z Camilly je hotová.
V sobotu večer mi jako naschvál došla příze a tak jsem práci musela odložit.
Rozháčkovala jsem tedy další tašku z příze Nela, kterou jsem měla v zásobárně.
Naštěstí v obchůdku stejný odstín měli a mohla jsem v pondělí pokračovat.
A dnes naháčkovala zapínání.



Mám dotaz na zkušenější háčkařky.

Neznáte nějakou dobrou, pevnou, silnější bavlnu s kterou máte
dobrou zkušenost ?
  Znám ještě Nelu, jiné jsem zatím nezkoušela...



 

úterý 17. února 2015

...ČAJ...

bez něj si neumím představit den.

S čajem den začínám, s čajem den většinou i končím.

Nejsem čajový všeznalec, nejsem čajový odborník,
 nepraktikuji čajové rituály a obřady, 

mám čaj prostě jen ráda.

Tradiční čaj, černý, zelený a další druhy, je jedním z nejbohatších
přírodních zdrojů antioxidantů.


Bohužel zelený čaj mi po ránu nedělá vůbec dobře, 
proto ho popíjím spíše odpoledne a ne každý mi chutná...
Objevila jsem ale vynikající - Hyson, Premium Ceylon.
A nesmím opomenout japonský zelený čaj
SAYONARA, který popíjím kvůli úpravě krevního tlaku.



Čaje nesladím, pokud mám chuť, tak med a citron do
černého čaje, případně doplnit zázvorem - to je fakt vzpruha.



Kupuji si sypané, ale nepohrdnu ani rychlým čajem ze sáčku, tak jako
většina z nás.
Mám ráda také čaje bylinkové a podle knížky o bylinkách
si ráda i směs namíchám.
A v létě popíjím čaje úžasné z čerstvých bylinek co mi rostou 
na zahradě.
Jen se musím polepšit v sušení na zimu, to stále nějak zanedbávám
a pak si laju, že jsem lajdák :o)).




U lidí pijících každý den čaj byla pravděpodobnost vzniku 
infarktu myokardu o 44% menší.

Takže to asi dělám dobře, že mám čaj tolik ráda...



Ten, kdo promýšlí každý krok, stráví život na jedné noze.

                                                                  čínské přísloví 

   

pondělí 16. února 2015

JEDEN Z MÝCH SNŮ...

je navštívit

Provence

Toulat se touto krajinou co nejdéle, co nejvíce projezdit, 
co nejvíce prochodit, vidět levandulová pole v plném květu,
posedět v místních hospůdkách, ochutnávat místní dobroty.

Pokud se mi to někdy splní, zřejmě to bude formou
poznávacího zájezdu s cestovkou, což moc nemusím, ale
vzhledem k tomu, že neumím francouzsky a bohužel
už jen s bídou německy trochu rozumím
 (s čímž ve Francii moc nepochodím),
 neporadila bych si.

Tak sen zůstává stále snem...

Můj muž by rád navštívil Normandii.

Tak to už jsou dva sny...

To však vůbec nevadí, alespoň si o Francii čtu :



např. knížky od Jana Šmída

Obrázky z Provence
Obrázky z Provence podruhé
Obrázky z Champagne
Obrázky z Normandie


cituji :
Když Bůh tvořil Provence, nechal si pro tento malý kout na jihu Francie v rukávu snad všechna esa. Najdete tu nádherné blankytně modré moře, rozsáhlé kvetoucí zahrady, pásy úrodných vinic, bohaté lesy, vysoké kopce i hluboké kaňony - a hlavně tu najdete slunce.

     
cituji :
Teď jsou před vámi Obrázky z Provence podruhé. Není to turistický průvodce - ani v této knížce nenajdete řadu míst, která turisté hojně navštěvují. Ten subjektivní pohled mi umožňuje zastavit se tam, kde se mi líbí, a vyprávět vám o té kráse. A pokud považuji bez ohledu na nezpochybnitelnou atraktivitu moře za nejkrásnější místa celé Provence okolí Luberonu, doufám, že je to poznat.





cituji :
Pro obyvatele kraje Champagne není výroba šumivého moku zaměstnáním jako každé jiné. Je to pro ně způsob života, jejich hrdost. Víno je ve Francii součástí kulturního dědictví a podle mnohých francouzských sociologů prý právě víno výrazně přispívá k francouzskému dobrému vkusu, eleganci a snad i vtipu. Bez vína by Francie nebyla Francií.


cituji :
O Francouzích se někdy říká, že to jsou občas arogantní snobové a že kromě své Francie neuznávají žádné jiné země. Není to tak docela pravda. Oni se na nás nedívají svrchu, jak se tvrdí. Oni nás svým způsobem litují. Litují nás, že jsme neměli to štěstí a nenarodili se jako Francouzi. Je pravda, že mnoho z nás tato země přitahuje, že k ní máme velmi blízko, ale nemyslím si, že bychom se zase všichni chtěli jmenovat Francois či Veronique. Ale možná bychom tam nějaký krátký čas mohli žít.
V Paříži, v Provenci. Nebo třeba v Normandii.

   
Ano, já bych chtěla...


                                                            Pravá síla vln je v jejich vytrvalosti.
                                                                  Gila Guri 


   

MALÁ VYCHYTÁVKA...

na uložení kořenové zeleniny a uzenin.

Uzeniny jíme, ale ne moc často. Preferuji čerstvě nakrájenou uzeninu, vakuovanou nekupuji.
 Jenže když jsem nakoupila v řeznictví třeba na víkend víc druhů (nebo na nějakou oslavu)
a vše uložila do plastových dóz, druhý či třetí den byla kolečka mírně "oslizlá" .
To mi moc vadilo.
Jednou jsem zkusila do krabičky dát na dno obyčejnou papírovou utěrku
(nejraději mám ty z Lidlu, pevnější),
přeložila jsem ji dle velikosti krabičky a teprve na ní vše naskládala.



Mám s tím výbornou zkušenost, už jsem to poradila několika kamarádkám
a byly spokojené.
Uzenina vydržela několik dní v bezvadném stavu.

A tak jsem podobný nápad použila i na kořenovou zeleninu.

Vzhledem k tomu, že nemáme příliš studený sklep a
já každý den vařím, mám ráda zásoby (jak ten syslík). A zelenina mi občas
ve sklepě seschla, scvrkla, nebyla tak pěkná...


Zakoupila jsem uzavíratelné sáčky na umělohmotný zip.
Jednotlivé druhy zeleniny jsem zabalila po kusech opět do výše zmiňované utěrky
a vložila do sáčků.

  



Vzniklé balíčky dám do lednice do spodní přihrádky...

Zelenina si uchová svou svěžest.

A jaké vychytávky máte vy ?

Zdravím.