sobota 31. ledna 2015

ZA VYSVĚDČENÍ...

patří odměna, jakákoli která udělá radost.

Máme vnoučka v první třídě a tak očekávání bylo veliké, školní povinnosti nejsou lehké a nové vyučovací metody dovedou potrápit i dospělé.

Matematika dle Frausovy metody, nové písmo Comenia script...

Vzhledem k tomu, že ho po škole vyzvedávám, děláme spolu i úkoly, musela jsem být opatrná ve vysvětlování počítání, abych mu v tom nenadělala ještě větší zmatek. Ano, přinesl i 4 v žákovské když začali krokovat a počítat v pyramidkách, to mi bylo moc a moc líto za něj, ale popral se s tím statečně a pochlapsku.
Jen u nové metody vidím, že při odčítání začal mít právě problémy, najednou se vše zpomalilo a začal hádat, počítat na prstech. Už je to dobré, když vidí příklad napsaný v sešitě nebo na pracovním listě, vše vypočítá. Ale běda když začneme odčítat slovně, to váhá... Tak nevím jaké to bude dál, slyšela jsem dost nepříjemné zážitky rodičů s touto metodou.
Necháme se překvapit, nic jiného nám stejně nezbude.

Psaní mu nedělá žádné potíže, nová písmenka se mu píší dobře.
A co mi dělá obrovskou radost, krásně čte, zajímají ho od mala knížky a v tom ho hodně podporuji.

Takže vysvědčení bylo jedničkové.

Zašli jsme pro něco malého do hračkárny a v pátek zajeli na malý výlet.
Navštívili jsme spolu Rajské ostrovy, což je oddělená expozice zoo, umístěná ve čtyřech patrech budovy, kde jsou malé ukázky ryb a plazů. Prohlídka je stylizovaná jako cesta kolem světa, při které lze poznat neuvěřitelný svět na korálovém útesu, mangrovovém pobřeží, v tropických pralesích či na polopouštích. 

REUNION : korálový útes 
v přízemí expozice je stylizován do podoby staré lodi a ukazuje v několika malých druhových akvárií a jednoho velkého mořský svět.
FIDŽI : mangrovové pobřeží  
výraz mangrove pochází z portugalštiny a označuje močálovité pobřežní lesy, jejich typickým obyvatelem je lezec obojživelný.

SULAWESI : asijský tropický deštný prales
pohled do světa želv, agam, hadů a nočních primátů.

HAITI : polopoušť karibských ostrovů
zde se potkáme s ohroženým leguánem kubánským, pavouky, hady aktivními za šera.

Při našem putování Rajskými ostrovy nám mírně vyhládlo a zašli jsme na oběd do jednoho obchodního centra, kdy byla výstava železných monster. 
A to bylo poslední překvapení našeho malého výletu.  

  

Není nad rozzářené oči dětí...

 

ŠVESTKOVÝ KOLÁČ V KOKOSOVÉM ZÁVOJI...




jsem dnes pekla.

 V mrazáku jsem ještě našla švestky a dostala chuť na koláč.
Vybrala jsem z mých oblíbených tento recept :

  • těsto
 
300 g polohrubé mouky
140 g cukru
150 g Hery nebo másla
2 vejce
1,5 lžičky skořice
1 vanilk.cukr
1 prášek do pečiva

- formu vymazat a vysypat kokosem, těsto rozetřít stěrkou nebo namačkat rukama

  • další vrstva 
 
3 žloutky
60 g cukru
180 g kysané smetany
60 g kokosu

- vše smíchat a nalijeme na spodní těsto
- pokladem půlky švestek řeznou stranou nahoru
- pečeme na 180°C 25 min.


- poté vyndáme z trouby a lžící naneseme kokosový závoj a pečeme ještě dalších 15 min (zkusíme špejlí)

  • kokosový závoj
 
sníh ze 3 bílků
60 g cukru
60 g kokosu  


Samozřejmě, že lze použít jakékoli ovoce a kdo nemá rád
kokos,
vynechá ho :o) a koláč zahalí pouze do sněhové peřinky...

 

čtvrtek 29. ledna 2015

Z MÉ KNIHOVNY...

jsem dnes připravila pro inspiraci k četbě
následující knihy  :


Ariana Franklinová
britská spisovatelka


Vykladačka smrti

Detektivní triller ze středověké Cambridge nás zavádí do dvanáctého století,  na jeho počátku jsou čtyři brutálně zavražděné děti. Anglický král povolal specialisty z jižní Itálie a tak příjíždí vyšetřovatel židovského původu, arabský osobní strážce a mladá lékařka Adélie, hlavní hrdinka příběhu, která je zároveň patoložka s velikým nadáním, odvahou a zaujetím rozluštit tajemný případ. Příběh je plný napětí a zároveň nám připomíná, že střetávání kultur, náboženská zaslepenost a zápas humanity s intolerancí provázejí lidstvo od nepaměti.


Labyrintem smrti


Další detektivní příběh se středověkou lékařkou Adélií ze Salerna. Po vyšetření případu zavražděných dětí jí král Jindřich II. zabránil odjet zpátky na Sicílii, neboť si chce nechat schopnou vyšetřovatelku ve svých službách. Pro ni to není dobrá zpráva, je žena lékařka, má nemanželské dítě a nemá to ve středověké Anglii lehké. Dostává však příležitost opět dokázat své schopnosti a talent. Je totiž otrávena králova milenka Rosamunda a hlavní podezření padá na královnu, Eleonoru Akvitánskou. Adélie má prokázat královninu nevinu. Musí rozluštit záhadu mrtvé a zmrzlé ženy, která se nachází uvnitř Rosamundiny věže.


Relikvie mrtvých


Lékařka Adélie hledá důkazy o smrti krále Artuše. Mnichové v anglickém Glastonbury najdou po rozsáhlém požáru v klášteře dvě lidské kostry. Existuje domněnka, že právě Glastonbury je oním bájným Avalonem a mohlo by se tedy jednat o ostatky krále Artuše a Guinevery. Král Jindřich II. požaduje důkazy a povolá opět Adélii, aby prozkoumala podezřelé kostry. Jenomže někdo si nepřeje, aby byly pozůstatky identifikovány a je připraven kvůli tomu i zabíjet. Adélie má před sebou opět těžký úkol.


Vrahova modlitba


Král Jindřich II. posílá svou desetiletou dceru Johanu do Palerma, aby ji tam provdal za krále Viléma II. Sicilského. Válka a mor v Evropě jsou pro tuto cestu velmi nebezpečné. Král důvěřuje ze všech nejvíc "vykladačce smrti" Adélii a má proto princeznu doprovázet a starat se o její zdraví a bezpečí. Adélie musí zanechat svou šestiletou dceru na královském dvoře jako rukojmí, aby se vrátila zpět. Na cestě ji doprovází arabský ochránce Mansur, její milenec Rowley a irský námořní kapitán O´Donnell. Avšak ke královskému průvodu se připojí jeden člověk - vrah, který se chce pomstít a v princeznině okolí začnou umírat lidé. Vrah je příliš blízko.

A to byl poslední z příběhů "vykladačky smrti".

Kdo má rád historické romány s napětím, přečte knihy jedním dechem...




     

středa 28. ledna 2015

POMAZÁNKY...

Máme moc rádi pomazánky všeho druhu a když mne to chytne,
zpracuji třeba tři najednou
-
jako včera.
Doma byla zásoba celeru, mrkve, sýrů a zbytek šunky. 


  • sýrová s česnekem
nastrouhaný tvrdý sýr, jeden čtverec nastrouhané Madety tavené, česnek, majonéza, nadrobno nakrájená šunka (pár plátků),trochu pomazánkového másla,
 sůl, mírně pepře
 
 
  • celerová se šunkou
nastrouhaná čtvrtka celeru syrového najemno, 1 menší mrkev najemno, 
1 čtverec tavené Madetky nastrouhat, nadrobno šunka,
trochu citr.šťávy, sůl, majonéza
(v létě trocha pažitky)
 
 
  • celerová se sýrem
nastrouhat najemno syrový kousek celeru, nastrouhat tvrdý sýr, nastrouhat 1 mrkev,
trochu hořčice, sůl, majonéza
 
(kdo nerad dává majonézu, samozřejmě lze nahradit  bílým jogurtem - jak kdo je zvyklý, moji mužští upřednostňují klasiku).
 
A nezapomeňte - celer je hodně zdravý a v kuchyni opomíjený.
 
 
   
   

úterý 27. ledna 2015

MYSTICKÁ MÍSTA...

Ráda se toulám přírodou, mám ráda výlety, ráda plánuji kam vyrazit.

Od kamarádky jsem dostala pod stromeček knížku


Mystická místa Čech a Moravy
(Olga Krumlovská)

Když jsem ji se zájmem pročítala, napadlo mne, že bychom z ní mohli čerpat tipy pro letošní výlety.

 
  • Vrchlabí a okolí -  obranyschopnost a odolnost organismu, čištění krve, podpora léčby rakoviny a žloutenky, probuzení samoléčitelských schopností.
       Lidé v těchto místech bývají méně nemocní než jinde a nemocní, kteří sem přijedou, se rychleji uzdravují a zotavují. Procházet se těmito místy bude velmi příznivé pro všechny ty, kdo trpí nedostatkem energie. Příznivý vliv nalezišť vzácných a drahých kovů a kamenů se v minulosti projevil zejména v dobách velkých epidemií - je běžně známo, že v místech naleziště stříbra a zlata umíralo mnohem méně lidí na mor a choleru,  než v místech jiných.


  • Mumlavské vodopády - plicní a průdušková onemocnění, posílení imunity, urychlení léčby úrazů a zranění, problémy pohybového ústrojí a problémy oční.
       Pobyt v blízkosti vodopádů bude mít zvlášť příznivý vliv na plíce a hlavně na průdušky. Rychle padající voda vytváří ve vzduchu negativní ionty, které silně ovlivňují naše zdraví. Pomáhají urychlovat hojení nejrůznějších ran, posilují odolnost organismu proti infekčním onemocněním, zlepšují náladu a chuť do života, působí proti stresu a únavě.

Tyto vodopády znám, již jsem je 2x navštívila a pocity jsem měla takové, že bych na tom místě chtěla být delší dobu.
 

  • hrad Návarov - meditace, inspirace, nové nápady, chuť cestovat a měnit, experimentovat a hledat nové možnosti, zájmy nebo aktivity.
     Prostředí tohoto hradu dává chuť měnit zavedené a zkusit v životě něco nového. Vliv místa je možné posílit různými meditačními praktikami, nejlepší je pohodlně se posadit, zaujmout klasický "turecký sed", spojit palec s ukazováčkem, zavřít oči a ponořit se. Nechat si proudit myšlenky volně hlavou, jako by jí protékala řeka.

  • Bozkovské jeskyně - inspirace, probuzení nadpřirozených schopností, fantazie, zesílení jasnozřivosti, vnímání různých energií a zón, soucit a usmíření.
     Tyto dolomitové jeskyně jsou jediné veřejnosti přístupné jeskyně na severu Čech. Nachází se v nich největší podzemní jezero v Čechách a labyrinty chodeb krášlí krápníky nejrůznějších tvarů a barev.

S dalšími tipy na výlety do míst, která bych v letošním létě chtěla navštívit, vás seznámím příště...



 

pondělí 26. ledna 2015

OPĚT JABLKA...

...tak už jsem měla v sobotu poslední várku jablíček, které nebyly již lákavé k snědku, ale ještě ve stavu ke zpracování do závinu.

Když nemám v zásobě kupované listové těsto, nalistuji v sešitě starých osvědčených receptů a najdu recept na závin.

A tento není vůbec špatný :

35 dkg hladké mouky
1 Hera (dříve se dávala Visa)
1 dcl vody
2 žloutky
trochu citr.šťávy

(těsto není sladké, kdo má raději sladší, přidá cukr)

a hezky zpracujeme těsto, rozdělíme na dva díly 
a rozválíme, 

plníme jak jsme zvyklé.
Potřeme rozšlehaným vejcem, pečeme do zlatova.



V pátek jsem zkoušela nový recept, a to kynutého šneka s tvarohem a švestkami,
podle receptu od Moniky U nás na kopečku

Musím říct, že jsem neměla moc dobrý den a také to tak dopadlo i při pečení.
Těsto kynulo moc dlouho, pak jsem ho rozválela, nařízla na tři díly, dala tvaroh se žloutky a cukrem (bohužel z vaničky - špatná volba, bylo to řídké) a měla zavinout tři roládky.
Hm, byla jsem zapatlaná já, opatlané byly i roládky, ale nevzdala jsem se, vytvořila šneka a do mezer dala půlené švestky.
Ani jsem nefotila, byla jsem úplně rozhozená...  
 Celá vysílená jsem formu vrazila do trouby a po krátkém uplynutí času jsem nakoukla skrz sklo ve dvířkách. To jsem snad ani raději neměla dělat. 
Těsto hrozilo odchodem z koláčové formy někam úplně jinam, švestky se sunuly za ním a já je úpěnlivě držela očima tam kde mají být.
A zanedlouho se domem rozvinula vůně - no vůně :o( - připáleného povidla.
Ano, švestky pustily šťávičku a ta jemňoulince kapala na dno rozpálené trouby.
Digestoř řvala na nejvyšší stupeň, ventilačka ventilovala zima nezima venku, 
já nemohla troubu otevřít, protože to bych asi zřejmě už z toho koláče neměla nic.
A tak jsem trpělivě dopekla, koláč vyndala ať si hezky chladne, počkala jsem až mírně vychladne i trouba a na napečené černé hrudky švestkové šťávy jsem kapala a kapala citron.
Alespoň už to tak nesmrdělo. Posléze jsem troubu vyčistila, koláč mezitím vychladl a já prostě musela nakrojit, abych ochutnala.
Trampot nebyl konec. Ač koláč byl na povrchu krásně zlaťoučký, uprostřed ukrýval neupečenou vrstvu těsta. Přitom běsnění jsem zapomněla udělat zkoušku špejlí. 
Ach jo....
Takže opět zapálit troubu a dát dopéct.
A proto je na fotce koláč ne zlatavý, ale světle hnědý  :o))
   
 


Závěr : Chuťově byl báječný... 

   

sobota 24. ledna 2015

SPOLEČENSKÉ HRY...






... jsme po delší době s manželem začali opět hrát.
Máme období hravé a nehravé. Naší oblíbenou karetní hrou je KANASTA, což
není nic neobvyklého, ani až tolik zajímavého, tato hra je hodně známá.
Musím se s vámi podělit o včerejší zážitek.
Kanastu jsme začali hrát o vánočních svátcích, neboť v televizi byl tak příšerný program, že jsme vytáhli paklíček, blok a pustili se do hraní.
Lebedili jsme si jaká je to bezva zábava a ptali se sami sebe, proč nehrajeme častěji. Nu po včerejšku už to opět vím.
Nějak jsem pozapomněla jaký je můj muž hráč, naprosto položený do hry a samozřejmě jeho největší a jediný cíl je nade mnou vyhrát. To naprosto chápu, také chci vyhrát, vždyť od toho hry jsou.
Jenže můj muž je cholerik.
   

Cholerik

Klady cholerika

Cholerik je dynamická osobnost, která dosahuje svých cílů. Stejně jako sangvinik je vstřícný a optimistický. Je rozený vůdce, a to již od nejútlejšího věku. Má podvědomou a silnou touhu po změně. Zjistí-li, že něco není v pořádku, bez váhání bojuje za lidská práva a chrání ukřivděné. Nebývá není apatický nebo lhostejný. Má rozhodnost a silnou vůli, problémy řeší rychle. Dokáže velet snad úplně všemu, bez ohledu na znalosti prostředí a podmínky. Jeho prvotním zájmem je dosahování cílů, nejde mu o to, aby se někomu zalíbil. Je skvělý a cílevědomý organizátor. Má schopnosti dokončovt větší díl práce než kdokoliv jiný. Rád překonává překážky, miluje boj a také konkurenci. Obejde se bez přátel a diváků, stačí mu jeho cíl. Má dobrou intuici pro odhad dané situace a obvykle má pravdu. Miluje krizové situace, ve kterých často exceluje.

Zápory cholerika

Cholerik má v životě základní hesla a tím se také současně řídí, že má vždy pravdu a nemůže si ani náhodou připustit, že by se mohl mýlit. Musí vždy vítězit a pak hledat způsob, jak si zachovat tvář. Neumí vysadit z pracovního tempa a nutí k němu i své okolí. Musí stát vždy v čele a cítí se dobře, jen když má nadvládu. Má nadřazený postoj nad ostatní, který dokáže druhé značně psychicky deptat. Netoleruje slabosti, nesnáší nemocné a nerozhodné lidi. Neumí dobře jednat s lidmi, bývá netrpělivý.



Jinak je naprosto hodný a milující člověk. Avšak při hraní je zle. Položí se do toho s takovou vervou, že těžko snáší prohru. Byla jsem přesvědčená (a několikrát mi i svým chováním dokázal), že tato jeho stránka povahy je již naprosto zklidněná. Nu, není tomu tak vždy.
Abych se vrátila ke kartám. V předešlých hrách v předešlých týdnech jsem - ano přiznávám - více vyhrávala, ale také se samozřejmě stalo, že jsem byla pěkně poražena několikrát za sebou. Nemám s tím problém. 
Včera mi karta úžasně šla, jedna kanasta za druhou, žolíková, čístá - a součet v bloku byl hodně rozdílný.


Zvládli jsme dvě kola (hrajeme do 10.000 ) a to už na něj bylo fakt moc. 
Mrskl s kartama o stůl s tím, že tohle není možný, že to se nedá vydržet :o).

Dneska ráno se mi omluvil. 

A tak si myslím, že opět večer po kartách sáhneme. 

Není nad společenské hry, jak hezky utužují vztahy, že ? 

A jak je to u vás ?

 

pátek 23. ledna 2015

DOMÁCNOST...

...v dnešní době zvládáme jakoby mimochodem, ale i tak někdy narážíme na problémy, při kterých se vyplatí si vzpomenout na tradiční řešení našich předků.
Třeba se vám bude občasná rada hodit.




BOJ PROTI ZÁPACHU 

  • zápach při vaření můžeme eliminovat tím, že v malém hrnci vaříme vodu s trochou skořice
  • při vaření zelí se osvědčila chlebová kůrka přidaná do hrnce, u květáku půlka citronu
  • po skončení vaření omezíme pachy z jídel tím, že horké ploténky krátce smočíme octem, pomůže také když na teplou plotnu dáme do alobalu zabalený hřebíček nebo kousek celé skořice
  • do vypnuté trouby postavíme misku s octem nebo položíme pomerančovou kůru, chceme-li zápach odstranit rychle, potřeme půlkou citronu
  • v ledničce pomůže opět miska s octem, půlka jablka nebo troška jedlé sody na talířku
  • u myčky nádobí na dno nasypeme jedlou sodu, do košíčku na příbory dáme citron, který jsme již vymačkali (udělá ještě malou službu)
  • dřevěná prkénka, na kterých se krájela cibule nebo česnek otřeme půlkou citronu
  • termosky budou opět vonět když do nich po vypláchnutí nalejeme horkou vodu s trochu prášku do pečiva a necháme chvíli působit (řádně pak vypláchneme)

  • proti zatuchlému zápachu v koupelně pomůže zapálená svíčka
  • do misky na záchodovu štětku dáme trochu čističe na WC nebo octovou vodu

  • o hezkou vůni ve skříních či prádelnících se postará klasické mýdlo, pytlík s levandulí či mletou kávou
  • do silně "provoněných" bot nasypeme balíček prášku do pečiva, necháme přes noc a pak vysajeme
    (zdroj z knihy Tradiční řešení pro moderní život)

 (ilustrační foto)


 Příště o Čištění...

 

čtvrtek 22. ledna 2015

KUŘE V KOKOSOVÉ PEŘINCE...

...tak to je veliká dobrota a práce minimum.


(bohužel mám zelené talíře, na bílém by to vypadalo pro focení lépe)

  • krůtí maso
  • 2 větší cibule
  • olej nebo máslo
  • 2 lžíce pikantních past nebo omáček (jak jste zvyklé používat)
  • plechovku kokosového mléka
  • asi půl kelímku smetany
  • 1 syrovou bramboru
Nakrájíme cibuli na půlkolečka a restujeme na rozpáleném oleji do sklovata. Následně přidáme pasty nebo omáčku a necháme pěkně rozvonět mícháním. Nakrájené krůtí maso na kousky přidáme k cibuli, orestujeme
a přidáme kokosové mléko. Pokud je vás víc a potřebujete víc omáčky,
přidejte smetanu a syrovou bramboru na menší kousky.
Vše přiklopíme a necháme dusit cca 30 min.

Jako přílohu jsem tentokrát zvolila opečené brambory
  • syrové brambory nakrájím na kolečka
  • skládám trochu přes sebe na pečící papír na plechu
  • posolím, posypu výrazným kořením (Argentina, Country apod.), pokapu olivovým olejem 
  • peču v troubě dozlatova 
A opět nic nezbylo... :o)
Vaše

                 

středa 21. ledna 2015

ČTU RÁDA,



... a to od mala. Již v první třídě jsem otravovala paní učitelkou svou neustále zdviženou rukou "Paní učitelko já to umím, já to chci přečíst" dokud mi neřekla " Alenko, já ale vím, že umíš dobře číst, musím také vyvolat i jiné děti". Byla jsem nesmírně uražená. Takové nepochopení. A vánoční dárky ? "Mami prosím tě, ať mi Ježíšek nezapomene přinést knížku, ano? A kdyby byly třeba i dvě, to bych byla moc ráda."

Láska ke knížkám mne provázela a provází mým životem stále. Jsou období kdy čtu velice hodně, pak mívám i přestávky kdy o knížku nezavadím. Byly časy kdy jsem četla převážnou část noci, dokud jsem ji nedočetla. Jako holka jsem vždy chodila do knihoven, milovala jsem tu vůni knížek a pamatuji si z dětství starou městskou knihovnu, tam bylo cítit i to staré dřevo z regálů. Mohla bych tam být hodiny a hodiny.
Když jsem nastoupila do pracovního procesu mohla jsem si konečně kupovat knížky za své peníze.Stala jsem se okamžitě členkou Odeonu, tam jsem získávala každý rok ucelené řady hlavně cizích autorů. V té době bývaly tzv.Knižní čtvrtky, ten den mívali novinky a když bylo něco zajímavé, byl to jasný podpulťák. Nejlepší bylo období když jsme s mým mužem spolu začali "chodit" a měli jsme kamarádku v Knihkupectví. Konečně jsme se dostali k tomu horkému zboží (to samé bylo i s hudebními deskami LP).

Ano, takové to byly časy. Jsou naštěstí pryč.

Dneska je paradoxně opačný moment. Vychází tolik nádherných titulů ze všech možných žánrů, že buď bych se dostala do finančních potíží nebo by mi rupl barák pod tíhou různých knihoven.

A tak musel nastat kompromis. Občas městská knihovna, občas si vypomůžeme s kamarádkou či sestrou, občas vyrazím do knihkupectví (a jsem tam jak v ráji, nejraději bych si tam sedla do křesílka a prohlížela ty kupy knížek) nebo objednám přes internet.

Vždy, když jsme letěli na dovolenou raději jsem oželela pář hadříků, ale knížky se do váhy musely vejít. Předloni jsem od Ježíška dostala Kindle. Nu, ne že bych byla odpůrce techniky, ale ten placatý přístroj mi úplně k srdci nepřirostl, jeho jedinou výhodu spatřuji v jeho lehkosti při cestování (ale stejně vždy propašuji ještě alespoň jednu tištěnou).

Ráda bych vás zde občas seznámila s knihami, které mám ráda, které jsem četla třeba v určité životní etapě, které mne zaujaly.

Třeba vás někdy některý titul osloví ...

Susanna Kubelka


rakouská spisovatelka, dlouhodobě pobývala ve Francii a Anglii, později pracovala jako redaktorka vídeňských novin.

Konečně přes čtyřicet...její bestseller, kde čtivou formou odhaluje předsudky ohledně středního věku, kdy se jen málo žen ubrání strachu z blížícího se stáří. Dokazuje, že takový strach je zbytečný a uměle vytvořený a že zralá žena má naopak řadu předností a silných stránek.

Začínám znovu... volně navazuje na předchozí titul a rozvíjí téma aktivní obrany před stárnutím. Nikdy není pozdě, schopná žena (i muž) může všechno, důležitější než peníze je fantazie a ten kdo lásku hledá, ji i najde.

Předmluva

V patnácti letech jsem byla nesamostatná, nejistá a nešťastná. Ve dvaceti jsem učila malé děti abecedu. V pětadvaceti jsem v Austrálii počítala s každým halířem. Dnes, kdy je mi přes čtyřicet, jsem svobodná a spokojená : svět je pro mne otevřený. Jak jsem to dokázala? Nejsem žádná krasavice a nikdy jsem nic nezdědila. Ale vždycky, když bylo třeba, jsem začala úplně znova.
Na životě není nejzajímavější mládí, ale to, co přijde po něm. Tahle knížka pojednává o lidech, kteří změnili svůj život - a měli úspěch. Bez ohledu na to, kolik jim bylo let. Když člověk s těmi lidmi hovoří, pochopí, že není nutné zoufat, když jste ve dvaceti nebo ve třiceti ještě nenašli "svou šanci". Šance existují vždycky. Člověk je pouze musí rozeznat. Sesbírala jsem pozitivní příklady, abych vám dodala odvahu, abych dokázala, že člověk to může někam dotáhnout i bez peněz. Když skutečně chce.
Tahle knížka je pro všechny, kteří se nechtějí nechat vecpat do "normy", kteří chtějí žít svůj vlastní život a nemají chuť si to dobré, co v nich je, nechat zničit okolím. Naučte se poznat svou sílu! Orientujte se na ty, kteří to dokázali. Nedívejte se na svět z mravenčí perspektivy! A zapamatujte si jedno : dokud žijeme, dveře jsou otevřené. 
Projít jimi musíme sami. 

Ofélie se učí plavat... vtipný román, zábavný návod na udržení krásy a psychické i fyzické svěžesti. S typickým ženským šarmem a velkou dávkou životní moudrosti jsou zachycena dobrodružství Kanaďanky během svého pracovního pobytu v Paříži, kde rediguje knihu své příbuzné a má studovat milostný život Francouzek, neboť se zdá že stárnou pomaleji než ženy jiných národností a je přesvědčena, že to nějak souvisí s francouzskými muži.

1/ V Paříži jsou postele měkčí než u nás v Kanadě. V Paříži jsou postele také širší, přikrývky lehčí, polštáře prachovější a prostěradla jemnější než v Torontu, Curychu, New Yorku nebo Vídni. Důvod je jasný. Francouzi jsou štíhlejší než Němci, menší než Američané, náročnější než Kanaďané, citlivější než Švýcaři, mají méně podkožního tuku, tudíž mají také citlivější zadek, a proto jej - čemuž se nelze divit - rádi pokládají do měkkého......

Madame dnes přijde později ... s vídeňským šarmem, temperamentem a nadhledem se mstí  svému nevěrnému manželovi bytová architektka v Paříži. Uražená hrdost jí velí pomstít se ve velkém...Otevřenost autorky o problémech ženy středních let, která zná svou cenu a hodlá podle toho i jednat.


            Tak jsem pro začátek zvolila odlehčený, vtipný a humorný styl.



Hezký čas s knihou přeje