úterý 15. prosince 2015

POPRVÉ U NÁS...


 se v sobotu konala :

Domácí zabijačka,


za asistence řezníka, mé a mého muže, našich třech synů, našeho vnuka Matýska a našeho dědy.  Později se dostavila má sestra s manželem a přiložili také ruce k dílu, neboť řezník neodpočíval a muselo se pěkně kmitat.
Vepříka jsme nekrmili (to by nebylo nic pro mne), koupili jsme v místním řeznictví dvě půlky + vnitřnosti, a vše nechali zpracovat nejen na maso, ale také zabijačkové pochutiny.
Naši kluci o zabijačce neustále mluvili, že bychom to mohli zkusit, že máme na to v přízemí prostor s malou kuchyňkou k využití a že bude legrace, a tak do nás hučeli, až jsme s mužem podlehli a že to teda vyzkoušíme. Muž vygruntoval v garáži :o) a vše připravil pro řezníka, aby měl prostor na štoček a na nástroje (tak krásně uklizenou garáž jsme dlouho neměli).

Měla jsem z toho docela vítr, jak to vše zvládneme, protože jsem několikrát na vesnické zabijačce byla a věděla jsem, že je to pěkná fuška pro všechny.
Musím říct, že to byl takový fofr, že jsem ani nestíhala fotit a některé fotky jsou nepoužitelné. Jak jsem neustále pospíchala, tak jsou rozmazané :o). 
Začalo se ráno v 8 hodin a v půl třetí odpoledne řezník odcházel. Vše perfektně zpracované, v naprosté čistotě, úžasně ochucené a ještě jsem zjistila, že jsme příbuzní přes nějaké to koleno, to jsme se pobavili oba dva. Hned ráno chtěl uvařit čaj,odmítl panáka na zahájení zabijačky, že prý to nemůže kvůli chuti, a čas prý bude až po veškerém dochucení. To se mi líbilo :o)).
Týden před onou sobotou jsem od něj obdržela seznam kolik a jaké koření bude potřebovat, kolik mám uvařit krup. A já chytrolínka, abych vyšetřila čas jsem si kroupy připravila dopředu, ono 5 kg je docela hodně. Sestra mi poradila ať je dělám v troubě na plechu, zaliji vodou a že se o ně nemusím starat. Učinila jsem tak, dávala do trouby na plech vždy po jednom kile, byly krásně měkké, nemusela jsem je hlídat u sporáku a po vychladnutí jsem si je dala zamrazit s tím, že v pátek večer je vyndám a do rána budou rozmražené.
No a víte jak to dopadlo ? V sobotu jsem sama samotinká hned ráno krájela cibuli a najednou jako když mi píchne do mozku někdo jehlici - kroupy!!! Jasně, že jsem je zapomněla z toho mrazáku vyndat. Já hlava děravá. Letěla jsem nahoru do kuchyně, vytáhla sáčky, napustila do vany studenou vodu a rozmrazovala, celá nešťastná, co budu dělat až řezník zavelí, že chce kroupy. Rychle jsem dokrájela cibuli, mezitím než se orestovala, kroupy se skoro rozmrazily, ještě jsem je propláchla teplou vodou, aby tam nezůstal ani kousek ledu a jen jsem to dodělala, už na mne klepal syn, že řezník chce kroupy. Teda to bylo o fous...

ten se zástěrou je řezník -





- náš Matýsek pomáhal taťkovi udržovat oheň pod brutarem -

- a už přišla na řadu "prdelačka" -

- další v řadě byly tlačenky (ty jsou na jiné fotce úplně rozmazané :o))) -


Počasí nám vyšlo bezvadně, žádný dešť, ani velký mráz, slunce svítilo až do odpoledne, to jsem si moc přála.

Jediný kdo se nudil a vůbec ho zabijačka nebavila, byl náš Matýsek :o)). Z nudy jezdil v ulici na kole, pak si šel raději domů pustit pohádky a hlavně - vůbec nic nechtěl ochutnat. Až druhý den k obědu baštil výpečky s chlupatým knedlíkem, to mu nevadilo.

Tak nevím, že bychom to příští rok zopakovali ?...








10 komentářů:

  1. Ali, to je paráda. Není nad domácí výrobky. Taky jsme od dvou kamarádek dostali malou výslužku z volně chovaných prasátek a tu chuť nelze popsat. Jen tak dál. Pa Stáňa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že je to úplně jiné než kupované. Řezník dochucoval dle našich chutí a tak jsme si na všem opravdu pochutnávali.
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, krása..vzpomínám si, že jako dítě jsem pravidelně chodila na zabíječky k tetám..Uměla jsem špejlovat jitrnice a pomáhala jsem krájet sádlo..vždycky tam bylo veselo a já se všude pletla:o))..jó, to byly časy:o))..měj se krásně..PS: řezník vypadá děsivě:o))...ještěže šlo o prase:o) Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem byla účastnicí asi na třech, dokonce jsem také špejlovala, ale nějak jsem vše zapomněla :o)).
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, můj dědeček byl hostínský a vyhlášený řezník, zabíjačka pro mě nebyla žádná vzácnost... je to hromada práce, ale ta kvalita produktů, že!
    Přeji pohodový večer, pa Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš na co vzpomínat Helenko, že ? Když jsem pak zpětně o tom dni přemýšlela, tak zase to nijak náročné nebylo. Napříště už budeme vědět co a jak :o))).
      Přeji krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  4. Určitě do toho jdi znova, je to úžasná společenská záležitost + zásoba masa a ostatních dobrot.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to pravda a vypadá to tak, že příští rok budeme opakovat. Ta zásoba masa je solidní a hlavně moc dobrá :o)).
      Ála

      Vymazat
  5. Zabijačka je zabijačka ... bezva událost se vším všudy ... jednou jsem přijela už na rozjetou zabijačku a přinesla balík dortů ... zmizely raz dva ...
    Myslím, že příští rok budete rozhodně opakovat .
    Hezké dny přeju a dobrou chuť! Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Jarko, budeme opakovat, už je rozhodnuto. A sladké prý musí mít řezník k ruce, kvůli chuti, tak jsem mu připravila výběr pochutin sladkých.
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála