pondělí 9. listopadu 2015

AŽ ZAČNE CHUMELIT...

budeme mít hlavy v teple už skoro všichni, neboť každému z rodiny háčkuji nové čapky.
Když jsem byla mládě, maminka mi vždy kladla na srdce, že teplo musí být od nohou, jinak nastydnu a hlavu mám mít také v teple, jinak nastydnu :o)). Faktem je, že strašně ráda chodím naboso, v létě si to opravdu užívám, a když je podzim, zima, tak sice nasadím ponožky či punčocháče, ale doma - doma vše musím urychleně sundat z nohou a ťapkat si v bačkorách naboso. 
A s čepicemi jsem měla vždy problém. Nechtěla jsem je nosit, protože "uplácnu si účes a budu vypadat jako blbka, mami..." a tak jsem vzdorovala mnoho let. Nosila jsem krátké účesy a ty si s čepicemi moc nerozumněly. Nevím jak se to tak nějak přihodilo a najednou jsem se vzhlédla v kloboucích. Nosila jsem hnědý, červený, béžový. Moc se mi to líbilo, bylo to takové hodně dámské, jako móda za první republiky, kterou jsem vždy obdivovala jaká je noblesní jak pro ženy, tak pro muže.
Pak přišel čas baretek. Nakoupila jsem si na zimu asi šest odstínů, naučila jsem se je nasazovat na hlavu různými způsoby a velmi mne bavilo je kombinovat s šálami. To jsem začala mít období polodlouhých vlasů a ty si s baretkami rozumněly daleko lépe.
V posledních letech si v pohodě narazím i kulicha, když je venku mráz a jdeme se projít, účes neúčes, je mi to fuk, hlavně že je mi teplo :o)). Maminka by měla radost.

Mám velmi v oblibě barvu malinovou, volba odstínu nové čapky pro mne proto byla jasná.


Chtěla jsem naprosto jednoduchou čepici baretového typu.

Měla jsem zbytky černé příze, ač černou v oblibě nemám, nejstaršímu synovi jsem ji nakombinovala alespoň s bílou.



Pro Jonáška jsem vybrala tyrkysovou barvu a aby mu netáhlo na ouška, přiháčkovala jsem i chrániče se šňůrkami. Jako ozdobu jsem uháčkovala dva pásky, které se rozháčkováním každého řetízkového oka na oka dvě, samy zkroutily. Uprostřed jsem je spojila knoflíkem a přišila k čepici.



Manžel si koupil novou bundu, černou. Nijak jsem nejásala (černá barva je pro mne smutná), ale když si ji zkoušel, musela jsem uznat, že mu sluší. Nicméně jsem mu k ní hned v obchodě vybrala šálu, černošedou kostku a následně uháčkovala čepici. A trochu přizdobila bambulí a ozdobným kolečkem. No, to abych tam tedy dostala tu černou kombinaci s bundou :o)).




To však ještě nejsou všechny čepice, zbývá mi pro Matýska, Amálku a nejmladšího syna. Prostřední již svou obdržel, jen jsem ji zapomněla nafotit, tak až ho v ní "odchytím", napravím.

Jen si tak říkám při pohledu z okna, zda vůbec letos pokrývky hlavy užijeme ? Zatím to tak nevypadá, ale abychom pak v prosinci nebyli velmi překvapeni sněhovou nadílkou, která nás potrápí až do jara. Člověk nikdy neví co mu příroda předvede.

Svatý Martin na bílém koni ale zřejmě nepřijede...


10 komentářů:

  1. Teda Ali ty jsi fakt šikovná. Všechny čepice jsou moc pěkný.
    Taky nerada nosím čepice. Nosím je hlavně na horách. Tam nevadí jak vypadám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ali. Já jsem si docela po letech zvykla :o)). Ale nosím je opravdu když je velká zima nebo když jdeme na procházku a vím, že si ji nikde nebudu sundavat.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, ty jsi hodně pilná ... jedna je hezčí než druhá ... jo jo slýchám ještě dnes, díky bohu, mami otázku - máš něco na hlavě? .....
    Měj se krásně. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko jak jsem přestala pracovat na zahradě, tak mám daleko víc volných chvil a projevuje se to na počtu uháčkovaných věcí.
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, tleskám všem tvých čepicím a snad ještě víc tomu fejetonu, co si napsala... Na hlavě nosím max kapucu, kulicha v horách, kde nikoho neznám... Já si pořád připadám jako blbka!!! A mám děti, které mají tak hezké tvary hlavy, že si mohou nasadit třeba síťku od brambor a sluší jim...
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko já v mrazech jsem za čepici dokonce i ráda, je v ní tak teploučko. Už jsem si přeci jenom trochu zvykla. Hm síťka od brambor, to mne pobavilo :o)). Můj muž nemá zrovna dokonalý tvar na čepice, v každé si připadá hodně blbě, ale já mu to vždy vymlouvám a trochu mu ji na hlavě upravím - on si fakt ani nasadit pořádně neumí. Někdy se mi chce brečet smíchy když vidím jak si ji narazí....
      Měj se prima.
      Ála

      Vymazat
  4. Ali já čepici nemůžu, vypadám jako blbka doposud. Uháčkovala jsem si loni takovou pěknou z merina a když jsem si ji nasadila, lekla jsem se prvně já sama a pak i manžel vypadal jako by na něho juknul medvěd. takže já čepky ne. moc závidím ženám, kterým pokrývky hlavy sluší a hlavně klobouky.
    krásné čapky háčkuješ. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám kamarádku, která by snad v životě na hlavu čepici nevzala, nikdy jsem ji v žádné ani nezahlídla. Já jsem se je nosit docela naučila, za což jsem v době mrazů velmi vděčná :o)).
      Krásné dny a jsem ráda, že se líbí.
      Ála

      Vymazat
  5. Alenko...napsala jsi to pěkně a musím říct, že jsem to měla podobně....teď už je mi jedno jak v čepici vypadám...hlavně, že nemrznu.
    Tvé čepice jsou mooooc povedené.
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak Jani, já to taky neřeším a přestala jsem být tolik kritická vůči sobě :o)), hlavně, že mi nezebe.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála