úterý 20. října 2015

OPĚT SE TOULÁM...

sama po okolí. Jakmile přichází podzim a zima, musím se přinutit ke každodenním procházkám venku. Chybí mi pobyt na zahradě od jara do podzimu kdy jsem v nestálém pohybu a jakmile zahradu zazimujeme, musím ven. Snažím se dodržovat každodenní rituál a tak nastává můj čas krátkých, rychlých procházek, které se mnou můj muž nechce absolvovat z důvodů, že prý chodím děsně rychle.
Já to vím a když jdeme spolu, snažím se přizbůsobit své kroky jeho tempu (což mi někdy připadá jak tempo hlemýždí :o), ale chápu to).
Já to mám po mamince. Ta do poslední chvíle dokud mohla a chodily jsme spolu na procházky, pokaždé nasadila tempo a rázovala jak zamlada. Vždy jsem se jí divila a zpomalovala ji. Nyní se chovám přesně stejně.

V neděli jsem si dala trasu směr hřbitov, že zapálím rodičům svíčku, očistím prostor od napadaného listí a půjdu zpět.
Šla jsem cestou kolem domu, kde mamka v posledních letech svého života bydlela v malé garsonce. Podívala jsem se do druhého patra, na okna, balkon a najednou mi hrkly slzy do očí. Mazala jsem rychle dál.
Tolik se mi zastesklo. Letos je to deset let...



 
 Vždy při procházkách si v duchu říkám, že žiju sice v malém, ale tolik hezkém městě. Plno zeleně kolem sebe máme nadosah, lesy, louky, potoky, rybníky. Žiji zde od narození a už si neumím přestavit, že bych místo svého života změnila.

Vracela jsem se jinou cestou a to kolem nádraží.
Uvědomila jsem si jak krásně tuto starou budovu opravili a že takových opravených míst je v našem městě mnoho.
A to je moc dobře.

 
Malé hejno holubů před nádražím se ke mně začalo přibližovat, až jsem se zastavila a rychle vytahovala foťák.
Je mi jasné, že se domnívali jak jim něco dobrého hodím, ale já měla mošničku prázdnou :o).

Tak holoubci moji, někdy příště...



 

 

8 komentářů:

  1. Alenko, krásně jsi nám svou procházku přiblížila.
    Přeji ti ještě spoustu hezkých dní k procházení.
    Pa M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně aby nenastaly nějaké úděsné plískanice, to by člověk pak ani psa nevyhnal :o)).
      Měj krásné dny Martinko.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, souhlasím, žiješ na moc krásném místě a umíš vidět krásno kolem sebe. Nějaké slze se člověk, když vzpomíná na rodiče, prostě neubrání...
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem byla Helenko hodně mladá, měla jsem touhy roztáhnout křídla do většího města, ale pak se to nějak všechno otočilo v tom životě. TAk jsem si představovala, že naše děti určitě z hnízda vyletí někam dále, ani to ne, zatím jsou všichni v tom našem městě stále...
      Měj se prima.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, krásné toulání. Máte u vás nádhernou přírodu.
    Já se snažím vyrážet do přírody s kočárkem. Karolínka většinou krásně spinká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano to máme Ali a já jsem moc ráda, že vše mám nadosah,jsem za to vděčná. Také se u tebe na blogu ráda podívám kam s kočárkem zajíždíš :o).
      Krásné toulavé dny.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko,kdysi jsem vyrážela také každý den na procházku, ale to jsem chodila s naším psem..dnes se mi bez psa nějak moc nechce..nebo spíš vracívám se denně z práce kolem půl 5 a začíná být tma..Ale u Vás je krásně..a asi bych si dala říct:o)..měj se moc krásně ..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy si říkám Inko, že by se mi asi pejsek také šiknul, s ním bych musela vyrážet každý den. Jenže když vidím u našich dětí jaké jsou to někdy starosti kam s pejskem když jedu někam kam se nedá vzít, tak z toho vždy sejde :o).
      Navečer potmě bych také sama nešla, to se v dnešní době docela bojím.
      Krásné dny ti přeji.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála