středa 21. října 2015

DO LESA S KOŠÍKEM...

jsme s mužem letos zavítali během překrásného září několikrát.


Zpočátku jsme domů přinesli po půl košíkách, na smaženici, na bramboračku s houbami, ale to nám vůbec nevadilo, protože v tomto období chodíme do lesa velice rádi. Vždy necháme auto na okraji a jdeme, jdeme, hlouběji a hlouběji, abychom se vyhnuli stejně nadšeným houbařům, kteří sbírají jen po krajích lesa. My už máme i svá místa pojmenovaná - Kozákov, Hřiboviště, U vodárny atd. Občas zajedeme i někam jinam, kde jsme třeba léta nebyli.
Do košíku sebou vezmu termosku s kávou nebo čajem, přihodím jablíčka.
Minulý týden jsme měli houbařský zážitek, který se nekoná každý rok.






Než se muž přezul do holinek, brouzdala jsem na okraji lesa a najednou jsem začala nacházet jednu houbu za druhou, jen jsem se otáčela a dávala pozor, abych je nerozšlápla. S úžasem jsem na něj hulákala ať jde rovnou za mnou. Motali jsme se tam asi třičtvrtě hodiny a oba košíky jsme měli vrchem (a že muž mívá pořádný "bramborák"). Nezbylo nám nic jiného než se vrátit ten kousek k autu, otevřít kufr a houby tam vyndat.
Nedalo nám a museli jsme ještě zajít na naše místa. Jenže než jsme tam došli, já už měla ten menší koš opět plný a tak jsem musela některé kusy přendat do mužova koše.
Na Kozákově nás čekalo sice plno kozáků, ale bohužel už byli po dešti plesnivý, tak jsme sebrali asi jen šest kousků.


My jsme z lesa museli prostě utéct.
Muž sice zvažoval, že svlékne jedno triko, udělá raneček a budeme pokračovat, ale já při představě jak to všechno budu muset nějak zpracovat, jsem couvala. 
Ne, jedeme domů !
A jdeme po cestě, ať už nic nenacházíme ! 
Zavelela jsem rozhodně a nekompromisně.
Ale ouha, ještě jsme přímo vedle cesty našli pět velikých hřibů.
No copak jsme je tam mohli nechat ? Každý jsme ještě tedy třímali v ruce obr hřiba, košíky jsme měli vrchem a s očima upřenýma před sebe na cestu jsme rázovali k autu.
Jinak to už opravdu nešlo.



Naštěstí byli houby po předcházejících deštivých dnech skoro čisté a hlavně zdravé, takže očista na jejich zpracování šla docela od ruky.
Zmrazovala jsem, sušila jsem, vařila jsem.

Báječně jsme si v ten den "zahoubařili"...


 

12 komentářů:

  1. A prý,že rostou jen na jihu;-)Moc ti ty houbové úlovky přejí!Já už mám také pro letosek nahoubareno,ususeno:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že letos houby opravdu asi rostly místama dost a někde méně. My jsme měli opravdu štěstí na ten správný den.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, to je ale pořádná nadílka! Ať chutnají:-) Petra z hájenky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda Péťo byla. A v zimě přijdou k chuti zaručeně.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, tiše závidím. To teda byla úroda. To mě namotivovalo a určitě vyrazím zkontrolovat svoje místa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen to běž Ali zkontrolovat, co kdyby náhodou tam na tebe čekala také taková úrodička :o).
      Ála

      Vymazat
  4. Neskutečný úlovek!
    Alenko, jen zírám! Je pravda, že teď prší a zas taková zima není...
    Přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl to Helenko prostě zážitek. Já jen čekám kdy se manžel vytasí ještě s návrhem, že zajedeme do lesa s košíky :o)).
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  5. Krása, krása. Nádherně jste si to užili!
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Katko návštěvy lesa mám moc ráda a přídavkem houby, co více si přát :o)).
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála