čtvrtek 25. června 2015

REHABILITACE vyvolala pár vzpomínek...

Moje rehabilitace beder se blíží ke konci.
Poctivě jsem chodila celý měsíc, třikrát týdně a musím říct, že nahřívání a 
masáže dělaly mým zádům dobře.
Jen po mém pádu ze schodů, o kterém jsem psala zde jsme vynechali cvičení,
v okamžiku kdy paní uviděla tu úděsnou modřinu, věděla, že to moc nepůjde.
Jsem ráda, že rehabilitační centrum máme přímo ve městě, že jsem
nemusela nikam dojíždět.
A jak jsem poprvé do budovy šla, uvědomila jsem si, že hned vedle je  dům mé kamarádky z dětství, kde jsme spolu trávily mnoho,  mnoho nádherných chvil a vzpomínky jen naskakovaly.



Je to dům o třech patrech a vždy tam bydlela celá jejich rodina. Rodiče mé kamarádky, rodiče jejího tatínka a rodiče její maminky. Dům měl plno zajímavých zákoutí, obzvláště byty prarodičů byly pro nás až tajemné, nábytek velký dřevěný, bytelný, všude dečky, krásné záclonky, černobílé fotky v rámečkách. A většinou se domem linuly vůně.
Vařeného oběda, z každého patra jiná, sobotního pečení buchet a koláčů...
Na zahradě u plotu byl malý dřevěný altánek a tam jsme si hrávaly nejvíce. To byl náš ráj, tam jsme si říkaly ta největší tajemství, tam jsme zkoušely první šití na panenky, první háčkování.
Tam jsme si nosily staré šaty svých maminek a hrály si na dospělé, chodily v nich třeba celý den po zahradě, klopýtaly ve starých lodičkách, které nám samozřejmě byly veliké, babičky nám půjčovaly staré kabelky. To nadšení, ta radost...Byly jsme tolik šťastné.
Zůstala jsem s pusou skoro dokořán, ten altánek je tam stále.
Na zahradě bývaly ovocné stromy a keře, takže během léta až do podzimu to bylo přímé sbírání do pusy když jsme obešly zahradu. 
Krásné, staré stromy jsou tam některé ještě dnes.








Kousek od jejich domu bylo malé koupaliště, no ono to nebylo přímo koupaliště pro širokou veřejnost, vlastně to byla požární nádrž pro místní textilní podnik, ale stavebně to bylo pojmuté jako nádherný prostor pro koupání se schody do vody, s částí mělkou pro neplavce a částí s hloubkou pro plavce.
Sem mohly přes letní prázdniny chodit i děti zaměstnanců, a protože mamka zde pracovala, na vystavenou průkazku jsem mohla vzít i kamarádku.
Chodívaly jsme tam každý den pokud počasí dovolilo. Mamka mne vždy o své přestávce na svačinu přišla zkontrolovat a donesla nějakou dobrotu k snědku.
Pamatuji se, jak jsem si sebou vždy do tašky brala rohlíky a rajčata, to mi bohatě stačilo.
V poledne jsme utíkaly se domů naobědvat a honem zase zpátky. Bývaly jsme tam až do večera, kdy začalo zacházet sluníčko.
Prázdninové léto bylo tak nádherné.
 Sice nás občas domů zahnala bouřka, která se rychle přihnala, ale to se jen pročistil vzduch a druhý den už jsme tam byly zase.
Zde jsem se sama naučila plavat, tak dlouhou jsem to zkoušela, až se mi zadařilo
a mohla jsem pak chodit konečně i do hloubky.
To byly vždy mé nejkrásnější časy prázdnin.

Po skončení základní školy se naše cesty začaly rozcházet, už jsme nebyly ty malé holky, najednou jsme jezdily každá na jinou školu, najednou jsme měly jiné kamarádky, jiné zájmy.
Už se jen potkáváme, pozdravíme, popovídáme - občas.
Dnes v domě žije ona se svou rodinou, její rodiče a bratr s rodinou.
Opět rodina v celém domě.
Vzpomínky na společné dětské prožitky zůstávají v nás... na celý život.





8 komentářů:

  1. Alenko, to je zase krásný příspěvek! Pokora a vděčnost.....
    Také jsem zavzpomínala a je mi sladkobolno. U nás je dnes krásné ráno, které svou náladou právě připomíná ty nádherné prázdninové dny, když jsme byly malé...... :-)
    Děkuji za milé naladění a měj se moc hezky, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Klárko. Ano vzpomínky na krásné časy našeho dětství :o), někdy bych ještě na chvilku chtěla být tím bezstarostným dítětem...
      U nás dnes konečně slunečno od rána, rychle jsem se pustila do plevelů.
      Krásné, snad už opravdu letní dny.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, moc krásné vzpomínání! Ten dům je jak z Pelíšků, i s tím altánkem...
    Jsem ráda, že se cítíš líp!
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ano Helenko, teď mi to také dochází :o)), jak z Pelíšků, mého milovaného filmu. Když jsem to psala, vůbec mne nenapadlo.
      Krásné nadcházející letní dny.
      Ála

      Vymazat
  3. Krásné vzpomínky.
    Taky jsem měla v dětství velkou kamarádku a život nás potom rozdělil.
    Důležité je aby ti rehabilitace pomohla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Álo. Rehabilitace určitě pomohla, ale hlavně jsem se tam naučila určitě cviky, které by mi měly pomáhat.
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko, pěkné povídání - vzpomínání. Asi každý, kdo to četl, zabrousil myšlenkami do svého dětství - byla to nádhera. Mně se líbil tak velký dům a plný jedné rodiny...
    Dobré zotavení ti přeju. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Jarko. Ani jsem nečekala, že mi to tak při pohlédnutí do zahrady domu, naskočí. Třeba brzy kamarádku potkám a řeknu jí o vzpomínkách....
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála