pátek 5. června 2015

ČAS NA KNIHU...

Jsem ve stavu, kdy na knihu je opravdu málo
času.
Bývám tak unavená, že nad knihou klimbám okamžitě,
na druhé stránce mi padá z ruky :o).
Z těchto důvodů jsem přečetla vlastně během
dvou měsíců pouze dvě knihy, což mne docela mrzí.





Jednou z nich je pokračování
dobrodružné ságy o jejíž třech dílech jsem psala
zde 


Dcera kočovné nevěstky
Iny Lorentzová


 Závěrečný díl tetralogie o kočovné nevěstce. Uplynulo už více než dvanáct let od té doby, kdy Marie, někdejší kočovná nevěstka, prožila svá neuvěřitelná dobrodružství. Nyní žije šťastně a spokojeně s manželem Michelem na hradě Kibitzsteinu. Oba jsou nesmírně hrdí na svou dceru Trudi, která v té době už sama sní o veliké lásce. Ale brzy dochází k nepochopitelným událostem a Trudi se musí vydat na dalekou cestu, která změní celý její život…

Musím říct, že tento díl už byl méně napínavý, děj byl "prokouknutelný" již dost dopředu, ale dočetla jsem.


Na druhou knížku jsem se moc těšila, velice mne
lákala svým námětem a byla jsem moc ráda, že 
kamarádka ji má ve své knihovně a zapůjčila mi jí.


Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková 



   Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice...

Tak mé veliké očekávání se splnilo, knihu jsem zhltla během třech dní. Téma o žítkovských bohyních mne vtáhlo naplno do děje, držela jsem Doře palce, aby vypátrala proč její teta skončila tak jak skončila, kdo za tím vším byl a hlavně proč.
Při čtení mi několikrát na mysl přišel film Želary, který mám velice ráda a kde
se také objevuje postava bylinářky. Je i zde zachycen těžký život
v kopcích...
Rozuzlení bylo skoro jednoduché, ale pátrání složité, opředené tajemstvím.
Jen s koncem jsem měla problém. Takový jsem nečekala... 



 







8 komentářů:

  1. Mám tvoje příspěvky moc ráda.
    Klárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko tak to moc a moc děkuji, je to povzbuzení :o).
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  2. Ahoj Ala. Kniha Zitkovske bohyne ma zaujala. Ja citam kazdy den, ale rozpravky. Viem, ze moja dcerka je moc mala, ale ... Aj mne otec cital kazdy den rozpravku a vraj to bolo od mojho narodenia. Tak pokracujem v tom co otec zacal ;o)
    Film Zelary mam moc rada. Moji rodicia maju chatu v horach a v lese nad chatou su polo rozpadnute domceky z kamena. To prostredie sa mi vzdy spaja s filmon Zelary.
    Zelam pekny vikend a hlavne, Ala viac relaxuj. Sice ani ja to neviem, ale poradit mozem. Pa Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko ahoj, jen čti a čti, to děláš moc dobře. Také jsem našemu vnoučkovi Matýskovi od malinka četla vždy když byl u nás a on seděl a poslouchal, byly to nádherné chvilky. Našim klukům jsme také vždy četli před spaním.
      A na to relaxování se už připravuji, zahrada je skoro hotová a už se bude jen lehce udržovat. Konečně dojde na lehátko a četbu pod slunečníkem :o))).
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  3. Álo, díky za sdílení...
    Přeju krásný víkend! Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko budu ráda když se některé knihy zalíbí. Knížky mám velice v oblibě od dětství.
      Krásný víkend přeji i já.

      Vymazat
  4. Žítkovské bohyně....krásná kniha, a pro nás, co jsme z tohoto kraje, srdcovka :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála