čtvrtek 19. února 2015

NAŠE CYKLOVÝLETY...

ty nás moc a moc baví. Jezdíme většinou v partě a máme "velitele", který vymýšlí cíle kam se vydáme, zajistí ubytování, dá nás dohromady. To je moc důležité a zodpovědné, bývá nás někdy i 14, takže to není jednoduché zvolit termín, aby se hodil všem. 

Ano, máme ho za to rádi :o).
Nikdo jiný to moc dělat ani nechce, takže mu to už chudákovi zůstalo.
Myslím, že ho to baví... nu jinak by se na nás asi už vykašlal.

Jezdíme křížem krážem po vlastech českých i moravských. Sezónu začínáme samozřejmě na rovinkách, kdo jezdíte na kole, víte že se "zadek" prostě musí otlačit, jinak to nejde a nic nepomáhá. Takže náš první víkend vždy bývá hekací, hekají ženský i chlapi, na pohlaví v těchto chvílích fakt nezáleží. V posledních asi 3 letech jsme začínali v Poděbradech, penzion hned u cyklostezky, roviny kolem vody, moc hezké. Letos prý pojedeme jinam, že už to tam máme vyježděné - tak nevím, mně to vyhovovalo :o). 


Bohužel jsem zjistila, že mám nějak málo fotek, zřejmě to bude tím, že šlapu a šlapu, aby mi ostatní nefrnkli a nestíhám fotit. Pak také musím vybírat fotky, kde nejsou ostatní účastníci, aby mi nenadávali, že je vystavuji veřejnosti :o) bez jejich souhlasu a já pak nemusela někde v hospůdce všem platit úplatek tekutou formou, to bych opravdu nerada...



Třeba na Šumavě jsme byli dvakrát ve stejném penzionu, který se jmenoval U Lenina, to nás moc pobavilo. Uvnitř si pan majitel (hodně sympatický pán v důchodu) vystavoval všelijaké relikvie z oné doby, lidi mu je tam nosili sami od sebe a moc dobře se s ním po večerech povídalo. A v sousední vsi v srpnu probíhalo Mletí bab - ze staré na mladou, místní tradice, lidí mraky, tak tam jsme se zajeli také podívat. Nevšimla jsem si, že by někteří z našich kamarádů si sjednávali výměnu :o)))), tím pádem to dopadlo dobře...



A putování kolem Dunaje mezi vinicemi v Rakousku bylo nádherné, tam bych se klidně vrátila ještě jednou. Sice se nám smůla tenkrát lepila na paty ze všech stran, každou chvíli někdo píchl, až už skoro nikdo neměl náhradní duše, pak se nám vymlátila kamarádka skoro na závěr trasy a dost se odřela. Můj muž, coby na vojně absolvent kurzu zdravotníka, hbitě pomohl... I takové se stávají nepříjemnosti.

Moc se těším až vyndáme kola z garáže a šlápneme do pedálů. A hlavně se opět sejdeme jako parta na našich cyklotoulkách po nových trasách.
Tak dobré brzdy a dojezd do cíle bez nehod...


Co budeš živ, uč se jak žít.

Seneca


2 komentáře:

  1. Podnikáte krásné cyklovýlety! :-) Já také hrozně ráda jezdím po výletech, ať už u nás v ČR nebo v zahraničí, a to na kole i pěšky, na běžkách, na lodi... Jen mám hrozně nerada ty kopce, na které občas narazíme. :-D Předem vybírám trasu, která bude spíše rovinatá, to si pak ten výlet mnohem více užiju, když se nemusím dřít do nějakého krpálu. :-D Ale samozřejmě, když už se mi povede nějaký takový kopec zdolat, mám z toho obrovskou radost. :-)
    Pořídila jsi i moc pěkné fotky z vašich cyklovýletů. Úplně chápu, že fotek je málo, já bych také tak ráda fotila, ale raději držím krok, můj protějšek by nebavilo na mně čekat na každém rohu kvůli mému focení... :-D A přiznávám, já bych fotila každou "blbost". :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko úplně mi mluvíš z duše, krpál je krpál a já si vždy říkám, že jezdím pro radost a tak klíďo píďo slezu když už nemám kam přehodit :o))). Ale dloouho si vždy říkám než slezu - Álo to dáš, ještě kousek vydrž - a když to teda dám, tak mám úžasný pocit vítězství sama nad sebou. Letos už mám vymyšleno jak si připnu foťák na tělo, abych ho měla pořád při ruce, tak snad těch fotek bude víc a víc. Děkuji za milou návštěvu. Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála