sobota 7. února 2015

KUCHAŘKA ?

... nechtěla jsem přeci být kuchařkou !


Studovala jsem střední školu a doma se vždy přimotala k mamčinýmu vaření stylem :
"dones mi ze špajzu, zamíchej mi tím, podej mi z kredence,
nakrájej mi to, přisol to, nastrouhej mi tohle..."
Ano, z duše mne to nebavilo, naprostá otrava a zbytečná ztráta času, když si můžu raději zalízt s knížkou, nebo jít ven s kámoškou. Ach jo...
A poslouchání věčných narážek typu : " No  moje milá, měla by ses taky naučit vařit, budeš to potřebovat až se jednou vdáš".
To mi bylo tak vzdálené, o tom jsem vůbec nepřemýšlela, proč taky, vždyť ten bezstarostný čas byl tak nádherný, to si musím přeci užít.
Jen co skončím školu, to bude paráda.

Jak jsem se mýlila.
 
Sotva zaschl inkoust na maturitním vysvědčení,
nastoupila jsem do svého prvního zaměstnání.


Netušila jsem, že se tak rychle zamiluji a budu se tak brzy vdávat
 a budu tak brzy maminou,


Člověk míní, život mění.

Najednou jsem se musela postarat a moje hovory s mamkou a sestrou se nesly v duchu témat receptů, jak se vaří omáčky, polévky, a panebože taky knedlíky!

Po každém nepovedeném jídle (naštěstí jich nebylo tolik) jsem si říkala, tak to teda ne, to musím zvládnout, zatnula zuby a zkoušela dál.
Vzpomínám jak byl čas švestek, já se chtěla fakt vytáhnout a že uvařím švestkové knedlíky. Moje mamka je dělala z bramborového těsta, malé kuličky, opravdu obalená švestka těstíčkem. Uvařila jsem brambory, zpracovala těsto a vytvarovala knedlíky, vhodila do vařící vody a když se začaly vařit, zamíchala  opatrně vařečkou.
Ale co to v tom hrnci plave ??
Ach, švestky bez těsta, 
voda se kalila rozvařeným těstem, po knedlíčkách ani stopy. 
Zabejčila jsem se, uvařila další brambory, zadělala nové těsto (ještě že švestek jsem měla dost), hustší, vhodila jen jeden knedlík a čekala co to udělá. Hurá, drží.
Když přišel muž z práce, slavnostně jsem hlásila, že dnes budou švestkové knedlíky s tvarohem. Rozjasnila se mu tvář.
Bezelstně se ptám : "Víš kolik jsem jich uvařila ? 64."
Prý proč tolik ? Vždyť jsme jenom dva.
"No víš, ta první várka skončila v záchodě..."
A když jsem u těch knedlíků, tak můj první pokus o klasické bramborové knedlíky neskončil úplně špatně, těsto se mi povedlo, jen jsem je udělala hubené (jo oni se v té vodě nezvětší ??) a tak je muž měl vysázené kolem celého talíře. Moc mu chutnaly :o) i když byly takové mini.

Jak šel čas, mé kuchtění se zlepšovalo a ani nevím jak, stala jsem se kuchařkou na plný úvazek neboť vařit pro čtyři mužský není jen tak. 
Jsou masoví, omáčkoví, polévkoví, mají rádi napečeno (to já teda taky), snesou i mé příděly zeleninových jídel, salátů, nejsou vybíraví.

A já ? Pro mne je odměna pochvala u stolu a prázdné talíře.
 A pšš... můj muž umí vařit a častokrát mne dokázal zastoupit, když jsem byla nemocná nebo mimo domov.
A    knedlíky ? Ty mu buď uvařila moje mamka nebo koupil hotové :o))


Říká se, že láska prochází žaludkem - asi na tom něco bude...

 

4 komentáře:

  1. Álo, taky jsem začínala podobně..navíc mi brzy zemřela mamka a ze mně se nakonec stal samouk..dnes vařím všem a zatím si nestěžují:o))..Jinak souhlasím s tím rčením:o). Právě jsem koukala, že jsem ti včera psala komentář k čištění kožené sedačky a že tam není..ztratil se:o(..měj krásný víkend..Inka

    OdpovědětVymazat
  2. Inko není u háčkování pro děti? Tam píšeš o sedačce ;-). A užívej si sněhu na chalupě. Ála

    OdpovědětVymazat
  3. Krasne vzpominky na zacatky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ello, každý začátek bývá těžký, důležité je nic nevzdávat při prvních nezdarech... Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála