středa 21. ledna 2015

ČTU RÁDA,



... a to od mala. Již v první třídě jsem otravovala paní učitelkou svou neustále zdviženou rukou "Paní učitelko já to umím, já to chci přečíst" dokud mi neřekla " Alenko, já ale vím, že umíš dobře číst, musím také vyvolat i jiné děti". Byla jsem nesmírně uražená. Takové nepochopení. A vánoční dárky ? "Mami prosím tě, ať mi Ježíšek nezapomene přinést knížku, ano? A kdyby byly třeba i dvě, to bych byla moc ráda."

Láska ke knížkám mne provázela a provází mým životem stále. Jsou období kdy čtu velice hodně, pak mívám i přestávky kdy o knížku nezavadím. Byly časy kdy jsem četla převážnou část noci, dokud jsem ji nedočetla. Jako holka jsem vždy chodila do knihoven, milovala jsem tu vůni knížek a pamatuji si z dětství starou městskou knihovnu, tam bylo cítit i to staré dřevo z regálů. Mohla bych tam být hodiny a hodiny.
Když jsem nastoupila do pracovního procesu mohla jsem si konečně kupovat knížky za své peníze.Stala jsem se okamžitě členkou Odeonu, tam jsem získávala každý rok ucelené řady hlavně cizích autorů. V té době bývaly tzv.Knižní čtvrtky, ten den mívali novinky a když bylo něco zajímavé, byl to jasný podpulťák. Nejlepší bylo období když jsme s mým mužem spolu začali "chodit" a měli jsme kamarádku v Knihkupectví. Konečně jsme se dostali k tomu horkému zboží (to samé bylo i s hudebními deskami LP).

Ano, takové to byly časy. Jsou naštěstí pryč.

Dneska je paradoxně opačný moment. Vychází tolik nádherných titulů ze všech možných žánrů, že buď bych se dostala do finančních potíží nebo by mi rupl barák pod tíhou různých knihoven.

A tak musel nastat kompromis. Občas městská knihovna, občas si vypomůžeme s kamarádkou či sestrou, občas vyrazím do knihkupectví (a jsem tam jak v ráji, nejraději bych si tam sedla do křesílka a prohlížela ty kupy knížek) nebo objednám přes internet.

Vždy, když jsme letěli na dovolenou raději jsem oželela pář hadříků, ale knížky se do váhy musely vejít. Předloni jsem od Ježíška dostala Kindle. Nu, ne že bych byla odpůrce techniky, ale ten placatý přístroj mi úplně k srdci nepřirostl, jeho jedinou výhodu spatřuji v jeho lehkosti při cestování (ale stejně vždy propašuji ještě alespoň jednu tištěnou).

Ráda bych vás zde občas seznámila s knihami, které mám ráda, které jsem četla třeba v určité životní etapě, které mne zaujaly.

Třeba vás někdy některý titul osloví ...

Susanna Kubelka


rakouská spisovatelka, dlouhodobě pobývala ve Francii a Anglii, později pracovala jako redaktorka vídeňských novin.

Konečně přes čtyřicet...její bestseller, kde čtivou formou odhaluje předsudky ohledně středního věku, kdy se jen málo žen ubrání strachu z blížícího se stáří. Dokazuje, že takový strach je zbytečný a uměle vytvořený a že zralá žena má naopak řadu předností a silných stránek.

Začínám znovu... volně navazuje na předchozí titul a rozvíjí téma aktivní obrany před stárnutím. Nikdy není pozdě, schopná žena (i muž) může všechno, důležitější než peníze je fantazie a ten kdo lásku hledá, ji i najde.

Předmluva

V patnácti letech jsem byla nesamostatná, nejistá a nešťastná. Ve dvaceti jsem učila malé děti abecedu. V pětadvaceti jsem v Austrálii počítala s každým halířem. Dnes, kdy je mi přes čtyřicet, jsem svobodná a spokojená : svět je pro mne otevřený. Jak jsem to dokázala? Nejsem žádná krasavice a nikdy jsem nic nezdědila. Ale vždycky, když bylo třeba, jsem začala úplně znova.
Na životě není nejzajímavější mládí, ale to, co přijde po něm. Tahle knížka pojednává o lidech, kteří změnili svůj život - a měli úspěch. Bez ohledu na to, kolik jim bylo let. Když člověk s těmi lidmi hovoří, pochopí, že není nutné zoufat, když jste ve dvaceti nebo ve třiceti ještě nenašli "svou šanci". Šance existují vždycky. Člověk je pouze musí rozeznat. Sesbírala jsem pozitivní příklady, abych vám dodala odvahu, abych dokázala, že člověk to může někam dotáhnout i bez peněz. Když skutečně chce.
Tahle knížka je pro všechny, kteří se nechtějí nechat vecpat do "normy", kteří chtějí žít svůj vlastní život a nemají chuť si to dobré, co v nich je, nechat zničit okolím. Naučte se poznat svou sílu! Orientujte se na ty, kteří to dokázali. Nedívejte se na svět z mravenčí perspektivy! A zapamatujte si jedno : dokud žijeme, dveře jsou otevřené. 
Projít jimi musíme sami. 

Ofélie se učí plavat... vtipný román, zábavný návod na udržení krásy a psychické i fyzické svěžesti. S typickým ženským šarmem a velkou dávkou životní moudrosti jsou zachycena dobrodružství Kanaďanky během svého pracovního pobytu v Paříži, kde rediguje knihu své příbuzné a má studovat milostný život Francouzek, neboť se zdá že stárnou pomaleji než ženy jiných národností a je přesvědčena, že to nějak souvisí s francouzskými muži.

1/ V Paříži jsou postele měkčí než u nás v Kanadě. V Paříži jsou postele také širší, přikrývky lehčí, polštáře prachovější a prostěradla jemnější než v Torontu, Curychu, New Yorku nebo Vídni. Důvod je jasný. Francouzi jsou štíhlejší než Němci, menší než Američané, náročnější než Kanaďané, citlivější než Švýcaři, mají méně podkožního tuku, tudíž mají také citlivější zadek, a proto jej - čemuž se nelze divit - rádi pokládají do měkkého......

Madame dnes přijde později ... s vídeňským šarmem, temperamentem a nadhledem se mstí  svému nevěrnému manželovi bytová architektka v Paříži. Uražená hrdost jí velí pomstít se ve velkém...Otevřenost autorky o problémech ženy středních let, která zná svou cenu a hodlá podle toho i jednat.


            Tak jsem pro začátek zvolila odlehčený, vtipný a humorný styl.



Hezký čas s knihou přeje





Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála